Amphidium Schimp. – pohárovec

Epilitické rostliny povětšinou alespoň mírně vlhkých kyselých i bazických substrátů vyskytující se v drobných nebo až několik cm vysokých, kompaktních i rozvolněných polštářích či trsech. Lodyhy vzpřímené, opakovaně se větvící, alespoň dole často s hnědým rhizoidálním vlášením. Listy za sucha nahloučeny na lodyhách ve šroubovicových řadách, mírně až silně pokroucené až kadeřavé, za vlhka šikmo až vodorovně, někdy obloukovitě odstálé, čárkovitě kopinaté až kopinaté, mírně kýlnaté, úzce zašpičatělé, s okrajem rovným nebo na jedné či obou stranách dole mírně dolů ohrnutým; žebro končí pod špičkou nebo ve špičce, na průřezu s jednou řadou vůdčích buněk. Buňky v horní části listů zaokrouhleně čtvercové až šestiúhelné, většinou silnostěnné, oboustranně s množstvím drobnějších, okrouhlých papil přesahujících svým rozložením buněčné lumen, při bázi zaokrouhleně obdélníkové, bezbarvé nebo nažloutlé, tenkostěnné nebo se ztlustlými buněčnými stěnami, někdy s množstvím drobných, čárkovitých papil. Jednodomé nebo dvoudomé. Štět poměrně krátký, přímý nebo zakřivený. Tobolka nad obalné listy mírně vystoupavá nebo vyniklá, oválně vejčitá až vejčitá, s krátkým širokým krkem, v době zralosti a po vyprášení s osmi výraznými podélnými rýhami, pod ústím zpravidla stažená a nahoře široce rozevřená; průduchy pouze svrchní; prstenec chybí. Víčko náhle zúžené do krátké špičky nebo šikmo zobanité. Čepička kápovitá, hladká, lysá. Obústí chybí.

Malý, téměř kosmopolitně rozšířený rod celosvětově zastoupený pouze 3 jistými druhy (Frahm & al. 2000), v Evropě 2 druhy.

Literatura:

Frahm J.-P., Klöcker T., Schmidt R., Schöter Ch. 2000. Revision der Gattung Amphidium (Musci, Dicranaceae). Tropical Bryology 18: 173-184.

Klíč k určení druhů

Amphidium lapponicum (Hedw.) Schimp. – pohárovec laponský

Syn.: Anoectangium lapponicum (Hedw.) Schwägr., Zygodon lapponicus (Hedw.) Bruch & Schimp.

Rostliny v asi 1 – 5 cm vysokých, temně zelených, dole často nahnědlých až načervenalých, sevřených polštářích.

Buňky zaobleně šestiúhelníkové až nepravidelné, s výraznými okrouhlými papilami, 9 – 11 (–14) µm široké, k bázi postupně prodloužené, mírně rozšířené, čárkovitě papilnaté, ± tenkostěnné, na bázi ± hladké a často bezbarvé.

Jednodomý, autoický.

Štět 1.5 – 2.5 mm vysoký.

Tobolka jen těsně nad obalné listy vyniklá, hruškovitá, dlouhá asi jako štět, za sucha po vyprášení široce pohárovitě rozšířená, s osmi výraznými žebry. Víčko kuželovitě zobanité, s krátkým přímým nebo šikmým zobánkem.

Obústí chybí.

Výtrusy 11 – 14 µm, jemně papilnaté.

Ekologie: hydrofytický až mezofytický, epiliticky rostoucí druh stinných, zpravidla vlhkých, silikátových i bazických skalních štěrbin (v ČR nalezen na žule, rule a čediči).

Rozšíření: Česká rep.: Velká kotlina v Hrubém Jeseníku, velmi vzácně a v malých populacích v Krkonoších (Vel. Kotelní jáma, Labský důl), literární údaje též z Jizerských hor.
Celkové: horské části Evropy, Turecko, Kavkaz, Sibiř, Střední Asie, Kašmír a Dálný Východ, ?severní Afrika, Severní a Jižní Amerika, Grónsko.

Variabilita: variabilní v celkovém vzrůstu a zbarvení, kadeřavosti listů.

Možné záměny: většinou naprosto spolehlivě odlišitelný od A. mougeotii přítomností sporofytu. Sterilní rostliny lze určit díky kratším a širším listům, výraznějším papilám buněk v horní části listů – areolace je tak téměř nezřetelná a bazálním buňkám, které jsou zaokrouhleně obdélníkové a ± tenkostěnné, na vlastní bázi pak hladké a často bezbarvé. Alespoň habituelně připomínající druhy Rhabdoweisia fugax či R. crispata mají mimo jiné jen mírně mamilnaté buňky listů a vyvinuté obústí.
Anoectangium aestivum – liší se kladokarpními gametangii, vejčitou, nerýhovanou tobolkou, absencí ventrálních stereid a přítomností středního svazku lodyhy. Bazální buňky bývají kratší a nikdy nemají čárkovitou kutikulu.

Amphidium mougeotii (Bruch & Schimp.) Schimp. – pohárovec Mougeotův

Syn.: Zygodon mougeotii Bruch & Schimp., Anoectangium mougeotii (Bruch & Schimp.) Lindb.

Rostliny v asi 2 – 5 cm vysokých, světle zelených až hnědozelených, dole nahnědlých až načervenalých, volnějších i sevřenějších polštářích.

Buňky zaobleně šestiúhelníkové až nepravidelně čtvercové, silnostěnné, s jemnějšími, okrouhlými papilami, avšak dobře patrnou areolací, 8 – 10 µm široké, k bázi postupně prodloužené, mírně rozšířené, zaoblené a výrazně silnostěnné, čárkovitě papilnaté, jen na bázi ± hladké, žlutozelené.

Dvoudomý, gametangia na lodyze umístěna terminálně. V ČR asi pouze sterilní.

Štět 2 – 3 mm vysoký.

Tobolka mírně nad obalné listy vyniklá, úzce hruškovitá, asi 1.5 mm dlouhá, za sucha po vyprášení rýhovaná. Víčko šikmo zobanité.

Obústí chybí.

Výtrusy 9 – 12 µm, velmi jemně papilnaté.

Ekologie: hydrofytický až mezofytický, epiliticky rostoucí druh stinných, zpravidla vlhkých, někdy i kapavých silikátových (vzácněji i bazických) skalních stěn, štěrbin a jeskyněk (v ČR na žule, rule, čediči, znělci).

Rozšíření: Česká rep.: roztroušeně po celém území s těžištěm rozšíření v montánních polohách; v pohraničních pohořích vystupuje i do výšek přes 1000 m (Šumava, Krkonoše, Jeseník), v nižších nadmořských výškách je často, nikoliv však výlučně vázán na inverzní polohy (údolí Vltavy, Lužnice, Doubravky, Moravice, Svratky, Oslavy, Dyje a dalších toků).
Celkové: téměř celá Evropa, Makaronésie, Turecko, Kavkaz, západní Sibiř, Himálaj, Dálný Východ, Severní a Jižní Amerika, Grónsko.

Variabilita: velmi variabilní především ve vzrůstu, tvaru i povrchové struktuře listů (staré listy mohou být na bázi s buňkami méně výrazně čárkovitě papilnatými i ± bezbarvými).

Možné záměny: A. lapponicum – viz klíčové znaky a poznámka u tohoto druhu. Možnou záměnu s některými zástupci čeledí Dicranaceae či Pottiaceae lze vyloučit díky povrchové struktuře listů – papily přesahují při mikroskopickém proostřování lumen buněk a ve spodní části listů přecházejí v typickou čárkovitou strukturu.
Plagiopus oederianus – viz poznámku pod tímto druhem.