Amblystegium Schimp. – rokýtek

Syn.: Hygroamblystegium Loeske, Orthotheciella (Müll. Hal.) Ochyra

Rostliny drobné až středně velké, tvořící rozrostlé volné nebo kompaktní, žlutozelené, světle až tmavě zelené polštáře.

Lodyhy poléhavé, nepravidelně větvené, světle zelené až světle hnědé, na příčném řezu okrouhlé až hranatě okrouhlé, bez hyalodermis, po obvodu s 2 – 3-vrstevnou epidermis z tlustostěnných buněk, uprostřed s centrálním svazkem z malého počtu buněk nebo centrální svazek chybí. Parafylie někdy přítomny. Pseudoparafylie přítomny, mohou i chybět. Axilární vlásky 1– 3-buněčné, navíc s pigmentovanou bazální buňkou.

Lodyžní listy vzpřímené nebo odstálé, široce vejčitě kopinaté až kopinaté, konkávní nebo ploché, na bázi zúžené, nesbíhavé nebo mírně či výrazně sbíhavé, postupně nebo náhle se zužující do dlouhé či krátké, většinou přímé nebo lehce jednostranné špičky; okraj plochý, celokrajný nebo jemně zubatý. Žebro slabé nebo silné, dosahující do poloviny listu nebo vybíhající. Větevní listy podobné, menší a užší.

Buňky podlouhle šestiboké až kosníkovité, tlustostěnné nebo tenkostěnné; křídelní a bazální buňky neohraničené, kratší, obdélníkové, tlustostěnné, někdy žluté nebo hnědé.

Jednodomé druhy; perichaetia a perigonia umístěná na lodyze laterálně. Perichaetiální listy kopinaté, řáskaté, se silným žebrem dosahujícím do 3/4 délky listu až vybíhajícím, ojediněle může žebro chybět.

Štět hladký, obvykle načervenalý až purpurový, v horní části někdy levotočivě zkroucený. Tobolka válcovitá, zřídka přímá, většinou zakřivená, rovná až horizontální, víčko kuželovité, zašpičatělé či tupé, čepička válcovitá.

Obústí dvojité, vnějších zubů 16. Zuby exostomu článkované, do přechodné části (cca 2/3 délky) žlutohnědé s hyalinním okrajem, nahoře pak bezbarvé, jemně papilnaté. Zuby endostomu nažloutlé, jemně papilnaté, stejně dlouhé jako vnější zuby. Brvky obústí 1 – 4, bazální membrána 100 – 300 µm.

Výtrusy kulovité, jemně papilnaté.

Celosvětově rozšířený rod, zahrnuje řadu druhů vyskytujících se především na vlhkých stanovištích. V Evropě i na našem území se vyskytuje uvedených 6 druhů.

Poznámka:

Některé druhy tohoto rodu jsou různými autory řazeny do dalších rodů – Hygroamblystegium Loeske a Leptodictyum (Spruce) Warnst. (viz synonymiku). Druh A. riparium (Hedw.) Schimp., typ rodu Leptodictyum (Spruce) Warnst., se však některými znaky (axilární vlásky 2 – 7-buněčně, buněčná síť z prosenchymatických buněk) dosti vzdaluje ostatním druhům rodu; vzhledem k trendu členění na rody uvnitř čeledi je vhodné tento druh oddělovat do samostatného rodu Leptodictyum (Spruce) Warnst.

Klíč k určení druhů:

Amblystegium fluviatile (Hedw.) Schimp. – rokýtek říční

Syn: Hypnum fluviatile Hedw., Hygroamblystegium fluviatile (Hedw.) Loeske

Rostliny středně velké až velké, tmavě zelené až černé, tvoří v nezaplavovaných místech ± kompaktní polštáře, v zaplavovaných místech splývavé trsy lodyžek často zanesené splaveným materiálem.

Lodyhy zelené až hnědé, 3 – 8 cm dlouhé, poléhavé, nepravidelně větvené, větve dlouhé splývavé, starší části lodyh se zbytky listových žeber, na příčném řezu okrouhlé, po obvodu 2 – 3-vrstevná epidermis z tlustostěnných buněk, uprostřed s dobře patrným centrálním svazkem. Pseudoparafylie oválné, tupě zašpičatělé. Axilární vlásky 1 –2-buněčné.

Lodyžní listy většinou vzpřímené, někdy odstálé, 0,7 – 1,2 × 0,3 – 0,5 mm, podlouhle kopinaté až vejčité, slabě řáskaté, vyduté, na bázi zúžené, se silným žebrem, u báze 50 – 75 µm širokým, končícím v tupé špičce, okraj listu rovný. Větevní listy menší, 0,7 – 1,2 × 0,3 – 0,4 mm.

Buňky 20 – 40 × 7 – 9µm, 2 –5 (– 6)× tak dlouhé jako široké, šestiboké až kosodélníkové, slabě tlustostěnné; bazální buňky obdélníkové, někdy žluté, křídelní buňky netvoří ohraničenou skupinu.

Jednodomý nebo dvoudomý druh.

Čepička malá, kuželovitá. Štět 1,5 – 3,5 cm, purpurový na bázi, v horní části světle hnědý. Tobolka úzce válcovitá, 2–5 mm dlouhá, zakřivená, nahnutá. Víčko kuželovité. Prstenec 2řadý, dosti dlouho vytrvalý.

Obústí dvojité. Zuby exostomu 700 – 800 µm, žluté, článkované, do přechodné části rýhované, na okraji a v horní části hyalinní, papilnaté. Zuby endostomu nažloutlé, papilnaté, stejně dlouhé jako vnější, 2 – 3 brvky, bazální membrána 250 – 300 µm.

Výtrusy 10 – 19 µm, kulovité, hladké nebo lehce papilnaté. Plodný na jaře nebo v časném létě, velmi vzácně.

Ekologie: na kamenech, na dřevě, na kořenových nábězích v tekoucí vodě nížinných poloh a předhoří.

Rozšíření: Česká rep.: jihočeské pánve, Český les, Tepelské vrchy, Podbrdsko, Povltaví, Polabí, Orlické hory, Českomoravská vrchovina, Jeseníky, jižní a severní Morava.
Celkové: Evropa, Madeira, Severní, Jižní a střední Amerika.

Variabilita: druh variabilní ve tvaru lodyžních listů a délce žebra.

Možné záměny: A. tenax – delší, ostře zakončená špička, jemně zubatý okraj, žebro většinou vybíhá a zpravidla hustější větvení lodyžek.
Platyhypnidium grolleanum – viz poznámku pod tímto druhem.

Poznámka: k určování je třeba odebírat dobře vyvinuté listy ze starších částí lodyžek!

Amblystegium humile (P. Beauv.) Crundw. – rokýtek nízký

Syn.: Hypnum humile P. Beauv., Hypnum trichopodium Schultz, Amblystegium kochii Schimp., Amblystegium trichopodium (Schultz) Hartm., Leptodictyum kochii (Schimp.)Warnst., Leptodictyum trichopodium (Schultz) Warnst., Hygroamblystegium humile (P. Vesuv.) Vanderpoorten & al., Leptodictyum humile (P. Beauv.) Ochyra

Rostliny malé až středně velké, tvořící rozvolněné polštáře světle zelené až sytě zelené barvy.

Lodyhy 2 – 5 cm dlouhé, poléhavé až vystoupavé, tuhé, zelené nebo světle hnědé, nepravidelně nehojně větvené, na příčném řezu okrouhlé s centrálním svazkem uprostřed a 2 – 3-vrstevnou epidermis z tlustostěnných buněk. Pseudoparafylie krátce trojúhelníkovité až široce vejčité s krátkou nevýraznou špičkou, zřetelně zubaté.

Lodyžní listy odstálé, zřídka vzpřímené za sucha i za vlhka, 1,0 – 1,5 × 0,3 – 0,5 mm, široce vejčitě až srdčitě kopinaté, výrazně zúžené na bázi, náhle zúžené do špičky, slabě sbíhavé, okraj rovný nebo mírně zubatý. Žebro 30 – 45 µm široké u báze, vybíhá do 3/4 až pod špičku. Větevní listy menší a užší, 0,6 – 0,9 × 0,2 – 0,4 mm.

Buňky podlouhle šestiboké, tlustostěnné, 30 – 50 × 9 – 12 µm, 3 – 6 (– 7)× tak dlouhé jako široké, bazální a křídelní buňky obdélníkové, tlustostěnné, neohraničené.

Jednodomý druh. Perichaetiální listy kopinaté, v horní cca 1/4 náhle zúžené do dlouhé špičky, řáskaté, žebro do 1/2 listu až do špičky vybíhající; okraj rovný, ve špičce jemně zubatý, buňky dlouze prosenchymatické, v dolní části tenkostěnné, nafouklé.

Štět žlutohnědý, 2 – 4 cm. Tobolka válcovitá, zakřivená, 2 – 3 × 0,6 – 0,8 mm dlouhá, víčko kuželovité.

Obústí dvojité, zuby exostomu žluté, článkované, do přechodné části rýhované, na okraji a v horní části hyalinní, papilnaté. Zuby endostomu nažloutlé, papilnaté, stejně dlouhé jako vnější, 1 – 4 brvy, bazální membrána ca 250 µm.

Výtrusy 14 – 18 µm, kulovité, lehce papilnaté. Plodný na jaře nebo v časném létě, občas.

Ekologie: na hlíně, kamenech, rostlinných zbytcích, v rákosí na břehu rybníků, potoků nebo mokrých, podmáčených stanovištích nížin a pahorkatin.

Rozšíření: Česká rep.: jižní Čechy, Tepelské vrchy, Povltaví, Polabí, Polomené hory, Českomoravská vrchovina, jižní Morava, Moravská brána, Ostravská pánev.
Celkové: severozápadní a střední Evropa, Asie, Severní, střední a Jižní Amerika.

Variabilita: druh je variabilní ve velikosti. Jako Amblystegium curvipes (Husn.) W. Gümbel byla popsána odchylka s kratšími listy a poněkud kratším žebrem.

Možné záměny: A. varium má poměrně silné do špičky vybíhající žebro a kratší buňky ve střední části listu i na křídlech. A. serpens je menší, má užší listy, kratší bazální a křídelní buňky, je zpravidla hustě olistěný. Některé formy lze velice těžko rozlišit zvláště menší formy A. humile a větší formy A. serpens.

Amblystegium radicale (P. Beauv.) Schimp. – rokýtek vlhkomilný

Syn.: Hypnum radicale P.Beauv., Campylium radicale (P. Beauv.) Grout, Leptodictyum radicale (P. Beauv.) Kanda, Hypnum hygrophilum (Jur.) Warnst., Amblystegium hygrophilum (Jur.) Schimp., Campylium hygrophilum (Jur.) C.E.O. Jensen, Amblystegium saxatile Schimp.

Rostliny drobné, většinou světle zelené, volně rozprostřené po substrátu.

Lodyhy zelené až světle hnědé, 2 – 5 cm dlouhé, poléhavé, nepravidelně větvené, na příčném řezu okrouhlé, centrální svazek uprostřed, po obvodu 2 – 3-vrstevná epidermis z tlustostěnných buněk. Rhizoidy nehojné. Parafylie jednoduché, úzce kopinaté až vejčitě kopinaté, pseudoparafylie úzce trojúhelníkovité. Axilární vlásky 1 – 2-buněčné.

Lodyžní listy odstávající až kostrbaté, špičkami odehnuté, 0,8 – 1,1 × 0,3 – 0,5 (– 0,6) mm, široce vejčitě kopinaté, ± dlouze sbíhavé, zúžené na bázi; okraj rovný nebo jemně zubatý. Žebro je jednoduché, někdy rozdvojené, 45 – 50 µm široké na bázi, končící ve středu listu nebo pod špičkou. Větevní listy menší a užší, 0,6 – 0,8 × 0,2 – 0,35 mm.

Buňky šestiboké 30 – 45 × 7 – 9 µm, 3 – 6 (– 9)× tak dlouhé jako široké, tlustostěnné, směrem k vrcholu listu delší a užší; bazální a křídelní buňky kratší, obdélníkovité, starší buňky hnědé, neostře ohraničené, tlustostěnné.

Jednodomý druh. Perichaetiální listy kopinaté, náhle zúžené do vláskovité špičky, řáskaté, se silným žebrem ve špičce končícím, okraj plochý.

Štět žlutohnědý, 3 – 4 cm. Tobolka světle hnědá, válcovitá, zakřivená, nakloněná až vodorovná, ca 2 mm dlouhá. Víčko kuželovité, tupě zašpičatělé.

Obústí viz ostatní druhy.

Výtrusy kulovité, 10 – 15 (– 18) µm, papilnaté. Plodný začátkem léta, poměrně často.

Ekologie: na rozkládajícím se rostlinném materiálu nebo na zemi podmáčených, mokrých a zaplavovaných stanovišť nižších poloh, vzácněji podhůří.

Rozšíření: Česká rep.: jihočeské pánve, Tepelské vrchy, Povltaví, Polabí, Český ráj, Orlické hory, Českomoravská vrchovina, Nízký Jeseník, Moravská brána.

                Celkové: severní a střední Evropa, Jugoslávie, Krym, Severní a střední Amerika, Ekvádor.

Variabilita: druh je variabilní velikosti.

Možné záměny: A. humile – méně odstálé, nesbíhavé listy, lodyhy bez parafylií. Campyliadelphus chrysophyllus – buňky čárkovité, čtvercové křídelní buňky tvoří ± zřetelnou skupinu.

Poznámka:

Tento druh z hlediska morfologických znaků leží na rozhraní dvou rodů – Amblystegium a Campyliadelphus. Kostrbatě odstálé lodyžní listy a šídlovitá špička poukazují na rod Campyliadelphus, ale poměrně silné, jednoduché žebro, celkový habitus se přiklání k rodu Amblystegium.

Amblystegium serpens (Hedw.) Schimp. – rokýtek obecný

Syn.: Hypnum serpens Hedw., Amblystegium juratzkanum Schimp.

Rostliny drobné, útlé, tmavě nebo světle zelené, tvořící spletité husté nebo rozvolněné polštáře přirostlé k substrátu.

Lodyhy zelené, 1 – 3 cm dlouhé, poléhavé až plazivé, nepravidelně větvené, na příčném řezu okrouhlé, uprostřed s centrálním svazkem (dobře patrným na řezu starších částí lodyžek), po obvodu 2 – 3-vrstevná epidermis z tlustostěnných buněk, v místě větvení přítomny úzce trojúhelníkovité až kopinaté, zašpičatělé pseudoparafylie. Axilární vlásky 1 (–2)-buněčné.

Lodyžní listy za sucha i za vlhka vzpřímené i odstálé, 0,4 – 0,75 × 0,2 – 0,35 mm, na bázi vejčité, postupně někdy náhle se zužující do ± dlouhé špičky, přímé, někdy slabě jednostranné; okraj rovný, v nejširší části listu často jemně pilovitý. Žebro slabé, u báze 25 – 35µm, do 1/2 až po špičku vybíhající. Větevní listy menší, 0,4 – 0,6 × 0,1 – 0,2 mm, úzce kopinaté.

Buňky šestiboké, tlustostěnné, 20 – 35 (– 40) × 8 – 11 µm, (2 –) 3 – 5 (– 7)× tak dlouhé jako široké, na bázi obdélníkové, žluté, v křídlech kratší a užší, často čtvercové.

Jednodomý druh. Perichaetiální listy trojúhelníkovité, řáskaté, silné žebro pod špičkou končící, okraj rovný.

Štět 1 – 2,5 cm dlouhý, hladký, v dolní části červenohnědý, v horní žlutooranžový. Čepička bílá, dlouze válcovitá. Tobolka cca 2 mm dlouhá, válcovitá, zakřivená, někdy nakloněná do horizontální polohy. Víčko kuželovité, krátce zašpičatělé.

Obústí dvojité. Zuby exostomu článkované, do přechodné části (cca 2/3 délky) žlutohnědé s hyalinním okrajem, nahoře pak bezbarvé, jemné papilnaté. Zuby endostomu nažloutlé, jemně papilnaté, stejně dlouhé jako vnější, 1 – 3 brvky.

Výtrusy 10 – 14 µm, kulovité, jemně papilnaté. Plodný na jaře, často.

Ekologie: na zemi, na kamení, na dřevě, na betonu zastíněných míst; synantropní druh.

Rozšíření: Česká rep.: na celém území hojně od nížin do hor.
Celkové: Evropa, Grónsko, severní a jižní Afrika, severní a střední Asie, Japonsko, Severní a Jižní Amerika, Nový Zéland.

Variabilita: druh je velice variabilní ve tvaru a velikosti lodyžních listů. V současné době některými autory uznávaná, jinými zpochybňovaná var. juratzkanum (Schimp.) Rau & Herv., někdy povyšovaná až na úroveň druhu, se od A. serpens liší lodyžními listy za sucha i za mokra odstálými až kostrbatými, delší špičkou, žebrem vybíhající až do špičky, zřetelněji zubatým okrajem, delšími, obdélníkovými křídelními buňkami. Řada dalších modifikací byla popsána mnohdy i na úrovni druhu (Amblystegium rigescens Limpr. s poněkud delšími buňkami a delším žebrem, A. pachyrrhizum Lindb. s velmi hojnými rhizoidy a hruběji pilovitými listy, A. saxicola Hansen, rovněž s mohutným žebrem, zvláště na perichaetiálních listech, A. atrovirens Hansen se žlutými, oválnými buňkami na bázi listů aj.).

Možné záměny: A. humile – zpravidla větší, má srdčitou, výrazně zúženou bázi lodyžních listů, větší obdélníkové buňky. Mladé rostliny Campyliadelphus elodes – lodyžní listy s dlouhou, tenkou špičkou, delší a užší buňky, křídelní buňky čtvercové tvoří ohraničenou skupinu.
Oxyrrhynchium pumilum – viz poznámku pod tímto druhem.

Amblystegium tenax (Hedw.) C.E.O. Jensen – rokýtek ponořený

Syn.: Hypnum tenax Hedw., Amblystegium irriguum (Hook. & Wilson) Schimp., Hygroamblystegium tenax (Hedw.) Jenn., Hygroamblystegium irriguum (Hook. & Wilson) Loeske

Rostliny středně velké, tvoří tmavě zelené až černé polštáře.

Lodyhy zelené, u starších rostlin světle hnědé, 2 – 6 cm dlouhé, poléhavé až splývavé, nepravidelně hustě větvené, někdy přítomné několikabuněčné parafylie, v místě větvení oválné až vejčité, tupě zašpičatělé (okrouhlá špička) pseudoparafylie, na příčném řezu okrouhlé, po obvodu s 2–3 -vrstevnou epidermis z tlustostěnných buněk, uprostřed s centrálním svazkem. Axilární vlásky 1 – 2-buněčné.

Lodyžní listy za sucha i za vlhka odstálé, 0,7 – 1,3 × 0,3 – 0,4 mm, vejčitě-kopinaté až trojúhelníkovité, ze zúžené báze slabě sbíhavé, postupně se zužující do ostré špičky, okraj mírně zubatý. Žebro silné, 50 – 78 µm široké u báze, končící ve špičce nebo vybíhající. Větevní listy menší a užší, 0,6 – 1 × 0,2 – 0,3 mm.

Buňky 20 – 30 × 8 – 11 µm, 2 – 4 (– 5)× tak dlouhé jako široké, podlouhle šestiboké nebo kosodélníkovité, tenkostěnné; bazální a křídelní buňky obdélníkovité, neohraničené.

Jednodomý nebo dvoudomý druh. Perichaetiální listy trojúhelníkovité až kopinaté, řáskaté, silné žebro vybíhá a tvoří ostře zašpičatělou špičku, okraj rovný, buňky dlouze prosenchymatické, v dolní části tenkostěnné, nafouklé.

Štět 1,7 – 2,5 cm dlouhý, hladký, v dolní části červenohnědý až purpurový, v horní žlutooranžový. Tobolka 2,0 – 2,5 × 0,7 – 0,9 mm dlouhá, válcovitá, zakřivená. Víčko ostře zašpičatělé.

Obústí dvojité. Zuby exostomu 900 – 950 µm, na bázi krátce srostlé, článkované s vodorovnými rýhami, žlutooranžové s hyalinním okrajem, v horní třetině bezbarvé, jemně papilnaté. Zuby endostomu nažloutlé, stejně dlouhé jako vnější, papilnaté, 2 – 3 brvky, bazální membrána ca 200 – 300 µm.

Výtrusy 14 – 20 µm, kulovité, jemně papilnaté. Plodný na jaře nebo časném létě, často.

Ekologie: na kamenech nebo vlhkých skalách, často vápencových, hlíně, kmenech mokrých stanovišť, břehů tekoucích či stojatých vod.

Rozšíření: Česká rep.: Od nížin do předhoří – Krušné hory, Český kras, Povltaví, Polabí, Českomoravská vrchovina, Moravský kras, Javorníky a Beskydy.
Celkové: Evropa, severní Asie, Kavkaz, Severní Amerika, Madeira, Afrika.

Variabilita: velice variabilní druh především v délce žebra a tvaru lodyžních listů. Jako Hygramblystegium tenax var. spinifolium (Schimp.) Jenn. jsou označovány robustní rostliny, které mají lodyžní listy dlouhé a úzké, se silným, dlouze vybíhajícím žebrem.

Možné záměny: A. fluviatile, od kterého se A. tenax liší dlouhou, ostře zakončenou špičkou, vybíhajícím žebrem, zubatým okrajem, hustějším větvením lodyh, často je plodný. Cratoneuron filicinum – trojúhelníkovité, sbíhavé listy s dobře vyvinutými křídelními buňkami. A. varium – viz poznámka u tohoto druhu.

Amblystegium varium (Hedw.) Lindb. – rokýtek měnlivý

Syn.: Leskea varia Hedw., Orthotheciella varia (Hedw.) Ochyra, Amblystegium radicale Schimp., Amblystegium oligorrhizon Bruch & Schimp., Hygroamblystegium varium (Hedw.) Mönk.

Rostliny drobné, tvořící nažloutlé až světle zelené kompaktní nebo rozvolněné ploché polštáře z propletených rostlin přirostlých k substrátu.

Lodyhy zelené, ve stáří hnědé, cca 3 cm dlouhé, poléhavé či plazivé, nepravidelně zpeřené, na příčném řezu okrouhlé s 2 – 4-vrstevnou epidermis z tlustostěnných buněk, uprostřed s centrálním svazkem. Pseudoparafylie jednoduché, krátce trojúhelníkovité až oválné, hrubě zubaté. Axilární vlásky 1 (– 2)-buněčné.

Lodyžní listy za sucha vzpřímené, za vlhka odstálé, 0,8 – 1,2 × 0,3 – 0,6 mm, široce vejčitě kopinaté až vejčité a výrazně zúžené do ± dlouhé špičky, báze zúžená, slabě sbíhavá, okraj rovný nebo jemně zubatý. Žebro silné, u báze 27 – 40µm, končící ve špičce nebo vybíhající, před špičkou ohnuté (zakřivené). Větevní listy menší, 0,5 – 0,7 × 0,15 – 0,3mm, užší, žebro končí ve 2/3 nebo ve špičce.

Buňky šestiboké, 18 – 30 (– 40) × 7 – 11 µm, (1,5 –) 2 – 3 (– 4)× tak dlouhé jako široké, ± tlustostěnné; křídelní buňky obdélníkovité, neohraničené, bazální buňky obdélníkovité, tlustostěnné.

Jednodomý druh. Perichaetiální listy trojúhelníkovité, slabě řáskaté, žebro silné, vybíhající; okraj rovný, v horní části zřetelně zubatý, buňky ve středu listu dlouze obdélníkovité, tlustostěnné, ve spodní části tenkostěnné, slabě nafouklé.

Štět hnědý, 1,5 – 3 cm dlouhý. Tobolka válcovitá, cca 2 mm dlouhá, silně zakřivená, rovná nebo nakloněná. Víčko kuželovité, krátce zašpičatělé.

Obústí viz předchozí druh, brvky 1–2, bazální membrána ca 200 µm.

Výtrusy kulovité, 10 – 16 µm, jemně papilnaté. Plodný v pozdním létě, občas.

Ekologie: na hlíně, na dřevě, na bázích stromů, vzácněji na skalách zastíněných, vlhkých nebo mokrých stanovišť, stojatých nebo tekoucích vod nižších poloh až podhůří. S oblibou na bazických stanovištích.

Rozšíření: Česká rep.: jihočeské pánve, Český kras, Povltaví, Polabí, Jeseníky, jižní a střední Morava.
Celkové: západní a střední Evropa, Azory, Madeira, Severní Amerika, Mexiko, Haiti, Bolívie, Brazílie, Patagonie, Falklandy, Ohňová země, antarktické ostrovy, Tristan da Cunha, Asie kromě tropické části, Maroko, Madagaskar, jižní Afrika, jihovýchodní Austrálie, Nový Zéland.

Variabilita: druh je variabilní ve velikosti a délce žebra. Někdy odlišovaná varieta var. oligorrhizon (W. Gümbel) Lindb. nemá taxonomické oprávnění, liší se malým množstvím rhizoidů a dalšími nevýznamnými znaky. Opodstatnění nemá ani var. paludosum (Hansen) Mönk. s téměř vzpřímenou, mohutnou lodyhou, odstávajícími listy aj.

Možné záměny: A. serpens – kratší žebro, delší buňky. A. tenax – silné žebro, kratší špička a užší listy. A. humile – tenčí a kratší žebro, volnější buněčná síť.