Stereodontaceae Hedenäs, Schlesak & D. Quandt – pevnozoubkovité
Monogenerická čeleď, popis viz popis rodu.
Stereodon (Brid.) Brid. – pevnozoubek
Syn.: Breidleria Loeske, Hypnum sect. Hamulosa Schimp. p.p., Hypnum sect. Pratensia Schimp., p.p.
Rostliny drobné až poměrně mohutné, obvykle žlutozelené. Lodyhy plazivé až vystoupavé, pravidelně nebo nepravidelně větvené, oble nebo oploštěle olistěné, s vyvinutým středním svazkem, hyalodermis vyvinuta. Pseudoparafylie obvykle nečetné, kopinaté, na okraji zubaté. Listy slabě špičkami zahnuté až kroužkovité, z vejčité báze postupně vytažené do dlouhé špičky, hladké. Okraje ve spodní části obvykle úzce ohrnuté, celokrajné nebo v horní polovině velmi jemně zoubkaté. Žebro krátké, dvojité. Buňky čepele čárkovité, silnostěnné. Křídelní buňky v malé nebo velké skupině, někdy vyduté, tvořené vždy alespoň několika nafouklými, hyalinními buňkami. Větevní listy menší a užší. Dvoudomé druhy. Perichaetiální listy podélně řáskaté. Štět ca. 1–3 cm dlouhý. Tobolka hladká, válcovitá, nachýlená až vodorovná. Prstenec 1–3-řadý. Víčko dlouze kuželovité. Obústí dobře vyvinuté, výtrusy ca. 12 – 18 µm.
Rod s asi 6 druhy rozšířenými na severní polokouli.
Klíč k určení druhů:
1a |
Středně velké až mohutné, řídce nepravidelně větvené, oploštěle olistěné rostliny vlhkých a rašelinných luk v nižších a středních polohách; listy jen slabě zahnuté, báze listů nápadně zúžená, křídelní buňky poměrně málo odlišené, v poměrně malém počtu, nejvýše několik nafouklých hyalinních buněk v rozích listu |
|
1b |
Nejvýše středně velké, poměrně pravidelně a hustě, zpeřeně větvené, nepříliš zploštělé rostliny vysokostébelných niv a podobných biotopů obvykle v subalpínském pásmu; listy silně, kroužkovitě zatočené, báze listů vejčitá, křídelní buňky tvořené poměrně dobře odlišenou skupinou nafouklých, hyalinních buněk |
Stereodon callichrous (Brid.) Brid. – pevnozoubek příjemný (rokyt příjemný)
Syn.: Hypnum callichroum Brid.
Menší až středně velké, žlutozelené, lesklé rostliny, tvořící měkké koberce. Lodyhy plazivé nebo vystoupavé až vzpřímené, 3–5 (–8) cm dlouhé, ± pravidelně zpeřeně větvené, na příčném řezu oválné, vně s jednovrstevnou hyalodermis, uvnitř se slabým středním svazkem. Větve 2–15 mm dlouhé. Pseudoparafylie nepočetné, kopinaté. Lodyžní listy špičkami silně až kroužkovitě zahnuté, neřáskaté, z vyduté, vejčité báze zvolna zašpičatělé do jemné a dlouhé žlábkovité špičky, 1,5–2,5 × 0,5–0,8 mm, okraje ploché, téměř celokrajné, jen ve špičce jemně zoubkaté. Žebro krátké, dvojité nebo chybí. Buňky ve střední části (50–) 60–80 (–90) × 4–6 µm, v rozích mírně vydutá skupina tenkostěnných, nafouknutých a hyalinních buněk, obklopených 1–2 řadami tlustších, krátce obdélníkových až čtvercových buněk. Větevní listy o něco menší, podobného tvaru, více zoubkaté na okraji.
Sporofyt vzácný. Štět 1,5–3,0 cm dlouhý. Buňky exothecia rovnoměrně ztlustlé. Výtrusy 12–18 µm.
Ekologie: na vlhké hlíně, rostlinném detritu, na silikátových kamenech nebo bázích skal typicky pod vegetací vysokostébelných niv a na podobných chráněných místech v supramontánním a subalpínském stupni.
Rozšíření: Česká rep.: revidované a recentně potvrzené nálezy pouze z Krkonoš, kde je druh poněkud hojnější v údolích vrcholové oblasti (Labský důl, důl Bílého Labe, Obří důl) a zejména v karech. Historické, nerevidované a recentně neověřené údaje rovněž z Hrubého Jeseníku (Vřesová studánka, Velká kotlina) a Králického Sněžníku (prameny Moravy). Ostatní historické údaje (např. Šternberk, Bílé Karpaty) jsou ekologicky a fytogeograficky velmi nepravděpodobné či vyloučené.
Celkové: Evropa (horské oblasti a sever), Kavkaz, pacifická oblast Severní Ameriky včetně Aleutských ostrovů, Grónsko; z Japonska udávána pouze subsp. japonicus.
Variabilita: poměrně málo variabilní druh. Z Japonska byla popsána subsp. japonicus (Ando) Jan Kučera & Ignatov, lišící se drobnějším vzrůstem, hustším větvením, o něco kratšími buňkami čepele, nápadnější, lépe odlišenou skupinou křídelních buněk a častější tvorbou sporofytů s kratšími štěty.
Možné záměny: Hypnum cupressiforme – hustě větvené formy mohou být vzhledem podobné, ale liší se nepřítomností hyalodermis a heterogenními, částečně ztlustlými křídelními buňkami.
Hypnum andoi – viz poznámku pod tímto druhem.
Fotografie a ilustrace na webu: arctoa.ru (str. 3), Moose Deutschland, Flora of North America, Wikimedia Commons
Stereodon pratensis (W. D. J. Koch ex Spruce) Warnst. – pevnozoubek luční (rokyt luční, jílovka luční)
Syn.: Hypnum pratense W. D. J. Koch ex Spruce, Breidleria pratensis (W. D. J. Koch ex Spruce) Loeske
Středně velké až velké rostliny rostoucí v měkkých, světlých, žlutozelených a lesklých, řídkých nebo hustých porostech, případně jednotlivě vtroušené mezi jinými mechy. Lodyha poléhavá až vystoupavá, až 5 cm dlouhá, nepravidelně větvená, ± ploše olistěná, se zřetelnou hyalodermis s buňkami promáčklými i nafouknutými. Pseudoparafylie úzce až široce kopinaté. Lodyžní listy přímé nebo slabě srpovité, střechovitě se kryjící, 1,8–2,4 × 0,7–0,9 mm, z krátce, rychle zúžené báze vejčitě kopinaté, postupně zašpičatělé, na okraji ploché, nahoře slabě zoubkaté. Větevní listy 1,3–1,6 × 0,4–0,6 mm, často špičkami dospodu zahnuté a za sucha příčně vlnkaté. Buňky ve středu čepele 60–85 (–100) × 4–5 µm, 3–4: 1. Křídelné buňky tenkostěnné, heterogenní, zaobleně pravoúhlé, jen v samotném rohu několik nafouknuých, od ostatních nezřetelně oddělené.
Sporofyt vzácný. Štět do 3 cm dlouhý. Buňky exothecia pravoúhlé, ztlustlé. Výtrusy (11–) 12–16 µm, jemně papilnaté.
Ekologie: nejčastěji mezi ostatními mechy ve vlhkých, zejména rašelinných loukách, na vlhkém humusu a ve vlhkých příkopech, z nížin do montánního stupně.
Rozšíření: Česká rep.: na vhodných stanovištích poměrně pravidelně, avšak vzhledem k celkovému úbytku vlhkých a rašelinných luk dnes už jen rozroušeně, častěji zejména na Českomoravské vrchovině, v jihozápadních Čechách a podhůří hraničních pohoří. Rozšíření podle databáze ISOP.
Celkové: široce rozšířený holarktický druh, v Evropě kromě Středomoří a nejzápadnější Evropy, v severní Asii a Severní Americe kromě nejjižnějších oblastí.
Variabilita: poměrně málo variabilní druh.
Možné záměny: Calliergonella lindbergii – liší se mnohem větší, nápadnou skupinou hyalinních nafouklých křídelních buněk, často nahnědlou barvou rostlin a širší, nafouklou, asymetricky vejčitou, za sucha podélně brázditou tobolkou.
Plagiothecium denticulatum – liší se sbíhavostí křídelních buněk a jiným tvarem listové báze.
Fotografie a ilustrace na webu: bryo.cz (Š. Koval), arctoa.ru, Moose Deutschland, Bildatlas der Moose Deutschlands (M. Lüth)
Verze 1.0 (9.12.2019): Doplnění popisů druhů s částečným využitím staršího textu Z. Hradílka.
Verze: 0.1 (25.11.2019): Vytvoření textu předběžné verze bez popisů druhů.