Pallaviciniaceae Mig. – netřebkovité

Syn.: Dilaenaceae Dumort.

Stélka nevětvená nebo vidličnatě  větvená, nebo (u mimoevropských druhů) vystoupavá, pseudodichotomicky stromečkovitě větvená, vyrůstající s rhizomu, uprostřed s tlustým žebrem, které přechází v jednovrstevná nebo vícevrstevná postranní křídla, na průřezu s 1 – 2(–4) centrálními svazky. Siličná tělíska drobná ve větším množství v každé buňce.

Samčí rostlinky menší, antheridia uprostřed podél žebra přikryta šupinatými výrůstky. Velké perichaetium na bázi s obalnými listy uzavírá kalyptru.

Štět tobolky složený na průřezu z mnoha stejných buněk. Tobolka válcovitá, v době zralosti se často rozpadá; stěna tobolky 2 – 5 vrstevná, vnější vrstva s tlustými, hnědými stěnami; všechny buňky (u našich druhů) bez kruhových ztluštěnin. Elaterofory redukovány nebo chybějí, elatery s 2 – 3 šroubovicemi. Výtrusy síťovité, jemně papilnaté

Celkem 8 rodů, v Evropě i na našem území po vyčlenění čeledi Moerckiaceae pouze jediný rod.

Pallavicinia Gray – netřebka

Stélka buď poléhavá, s ventrálními větvemi, podobná stélce rodu Pellia, nebo (u mimoevropských druhů) vystoupavá, pseudodichotomicky stromečkovitě větvená, nevětvená nebo vidličnatě větvená, zelená až načervenalá, uprostřed s tlustým žebrem, které přechází v jednovrstevná postranní křídla. Žebro se zřetelně vytvořeným centrálním svazkem. Siličná tělíska drobná ve větším množství v každé buňce.

Samčí rostliny menší. Antheridia ve dvou řadách na svrchní straně stélky podél žebra, někdy i více řadách (zčásti na žebru), krytá zubatými šupinovitými výrůstky. Involukrum (obal perichaetia) tvořené zubatými nesrostlými či číškovitě srostlými obalnými listy.

Štět tobolky složený na průřezu z mnoha stejných buněk. Tobolka válcovitá, v době zralosti se často rozpadá; stěna tobolky 2 – 5-vrstevná, vnější vrstva s tlustými, hnědými stěnami; všechny buňky (u našich druhů) bez kruhových ztluštěnin. Výtrusy 20 – 25 µm, 2× širší než mrštníky. Elaterofory redukovány nebo chybějí.

Rod s 15 druhy rozšířenými spíše v tropech, v Evropě pouze 1 druh.

Pallavicinia lyellii (Hook.) Gray – netřebka Lyellova

Syn.: Dilaena lyellii (Hook.) Dumort., Blyttia lyellii (Hook.) Gottsche, Lindenb. & Nees

Stélka plazivá, většinou nevětvená, světle zelená, na okrajích slabě laločnatá a jemně vlnitá, 3 – 5 mm široká a 2 – 4 cm dlouhá. Střední žebro polokruhovitě vyduté, až 10 buněk tlusté, zužuje se v jednovrstevná křídla. Rhizoidy na kýlu, světle hnědé. Buňky tenkostěnné, pouze centrální svazek je složen z malých (6 µm) tlustostěnných, ale dlouhých buněk. Spodní listy chybějí.

Dvoudomý druh. Antheridia kulovitá, krátce stopkatá ve 2 podélných řadách uprostřed stélky, jsou zakryta šupinovitými, na okraji ostře zubatými výrůstky. Perichaetium na svrchní straně stélky, 5 – 7 mm dlouhé, 2 – 3 – vrstevné, nahoře zřasené, zubaté až třásnité, na bázi obklopené srostlým, hluboce listovitě dřípeným obalem. Tobolka červenohnědá, 3 – 4 mm dlouhá, válcovitá.

Výtrusy hnědé až červenohnědé, papilnaté, nezřetelně políčkované, 20 – 25 µm. Mrštníky 10 – 12 µm široké a 250 – 300 µm dlouhé, s 2 – 3 úzkými červenohnědými spirálami.

Ekologie: tento druh roste velmi vzácně na rašelinných místech, mokrých loukách, v olšinách aj. především v nížinách až nižších horách.

Rozšíření: Česká rep.: (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 17: 94 – 95, 1968): dosud sbírán pouze na vrchu Oběšák u Kolína a v okolí Radostína na Žďársku; v současné době nezvěstný druh.
Celkové: Evropa (vyjma severních oblastí), Azorské ostrovy, Madeira, Afrika, Severní Amerika, Jižní Amerika, Oceánie, Japonsko, Čína, Filipíny, Nový Zéland.

Variabilita: malá.

Možné záměny: pouze s druhy rodu Pellia, ale centrální svazek úzkých buněk (často již lupou viditelný) je dobrým rozlišovacím znakem.

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (11.1.2005): Vytvoření textu.

Verze 2.0 (3.10.2017): Aktualizace textu s ohledem na nově vylišenou čeleď Moerckiaceae.