Tento obrázek ukazuje fylogenetické členění rodů kapradin rostoucích v České republice. Jako "outgroup" jsou zde krytosemenné rostliny a plavuňovité. Čeledi jsou uvedené zkratkou, po najetí myší se zobrazí jejich plné jméno. Dodatky, zdroje a konflikty jsou diskutovány pod obrázkem. Podtržené rodové názvy odkazují na informace pro daný rod.

Zdroje stromu

Hlavním zdrojem tohoto stromu je syntéza v Christenhusz et Chase (2014) s několika rozdíly:
a)Vymezení Equisetum je přesnější.
b)Skupiny Eupolypods I a Eupolypods II nejsou sloučeny každá do jedné čeledi. Jednotlivé podčeledě velkých čeledí Aspleniaceae a Polypodiaceae dle Christenhusz et al. (2014) jsou tedy pozvednuté na tradiční úroveň čeledí (dle Rothfels et al. 2012).
c)Čeledě Blechnaceae a Onocleaceae nejsou sloučené (Rothfels et al. 2012).

Eusporangiátní kapradiny

Ve výše uvedeném obrázku jsou uvedeny tři rody eusporangiátních kapradin (Equisetum, Ophioglossum a Botrychium). Ve světovém měřítku eusporangiátní kapradiny zahrnují celkem 4 čeledi: Equisetaceae, Maratiaceae, Ophioglossaceae a Psilotaceae. Postavení těchto čeledí (snad kromě Maratiaceae) bylo dlouho diskutované (shrnutí vývoje literatury Christenhusz et al. 2014) a stále není plně dořešené. Situace je dnes asi taková:
1)Maratiaceae jsou nejspíše přímo sesterské leptosporangiátním kapradinám (Rai & Graham, 2010; Christenhusz et al. 2011; Christenhusz & Chase 2014), nebo jsou sesterské přesličkám a dohromady tvoří skupinu sesterskou leptosporangiátním kapradinám (viz. níže).
2)Ophioglossaceae a Psilotaceae tvoří monofyletickou skupinu sesterskou ke skupině obsahující leptosporangiátní kapradiny, Marratiaceae a potenciálně i Equisetaceae (Smith et al. 2006; Qiu et al. 2007; Rai & Graham 2010; Christenhusz & Chase 2014).
3)Postavení Equisetaceae je i dnes nejasné a převažují dvě možnosti: a) Equisetaceae jsou sesterské Maratiaceae a proto tvoří monofyletickou skupinu s Maratiaceae, sesterskou k leptosporangiátním kapradinám (Pryer et al. 2004; Smith et al. 2006; Qiu et al. 2007). b)Equisetaceae jsou sesterské všem ostatním kapradinám, včetně ostatních eusporangiátních (Rai et Graham 2010; Christenhusz al. 2011; Christenhusz & Chase 2014), tato možnost je použita ve výše uvedeném obrázku. Situace je každopádně komplikovaná, větve přesliček nemají silné podpory. Například Lehtonen (2011) přišel s konfliktními výsledky v rámci jedné studie, záleželo na metodě výpočtu.

Zdroje

• Christenhusz M. J. M. & Chase M. W. (2014): Trends and concepts in fern classification. - Ann. Bot. 0: 1-24.
• Christenhusz M. J. M., Zhang X-C. & Schneider H. (2011): A linear sequence of extant families and genera of lycophytes and ferns. - Phytotaxa 19: 7–54.
• Lehtonen S. (2011): Towards resolving the complete fern tree of life. - PLoS One 6: e24851.
• Pryer K. M., Schuettpelz E., Wolf P. G., Schneider H., Smith A. R. & Cranfill R. (2004): Phylogeny and evolution of ferns (monilophytes) with a focus on the early leptosporangiate divergences. - Am. J. Bot. 91: 1582–1598.
• Qiu Y.-L., Li L., Wang B., Chen Z., Dombrovska O., Lee J.,Kent L., Li R., Jobson R. W., Hendry T. A., Taylor D. W., Testa C. M. & Ambrosy M. (2007): A nonflowering land plant phylogeny inferred from nucleotide sequences of seven chloroplast, mitochondrial, and nuclear genes. - Int. J. Plant Sci. 168(5): 691–708.
• Rai H. S. & Graham S. W. (2010): Utility of a large, multigene plastid data set in inferring higher-order relationships in ferns and relatives (monilophytes). - Am. J. Bot. 97(9): 1444–1456.
• Rothfels C. J., Sundue M. A., Kuo L-Y., Larsson A., Kato M., Schuettpelz E. & Pryer K. M. (2012): A revised family-level classification for eupolypod II ferns (Polypodiidae: Polypodiales). - Taxon 61(3): 515–533.
• Smith A. R., Pryer K. M., Schuettpelz E., Korall P., Schneider H. & Wolf P. G. (2006.) A classification for extant ferns. - Taxon 55: 705–731.