Rostlinné invaze

Jedním z opravdu vážných ohrožení pestrosti života na Zemi je šíření invazních druhů. Lidé díky moderním technologiím úmyslně či neúmyslně přenášejí organismy na velmi vzdálená místa, například na nové kontinenty. Podporují tak nenáročné druhy, schopné soužití s člověkem, které se šíří do úplně nových prostředí, často na úkor méně úspěšných druhů původních. Výsledkem je postupující homogenizace globální přírody.

Lokální druhová pestrost se přitom sama o sobě může i zvyšovat, protože prostý počet druhů vlastně díky novým příchozím roste. Co se bude dít po jejich příchodu, velmi záleží na konkrétních nepůvodních druzích. Naprostá většina z nich se nikdy neprosadí. V některých případech mohou způsobit závažné škody a zdevastovat celá společenstva. Jindy se zase více méně bez problémů připojí do společenstev k domácím druhům. I když šíření nepůvodních druhů nemusí nezbytně znamenat vymírání domácích druhů, každopádně vede k tomu, se svět stává nudnějším, protože pak všude najdeme několik málo stejných ekologicky úspěšných druhů.

Na druhou stranu, lavinovitá šíření druhů, často velmi brutální vůči starousedlíkům, jsou v dávné i nedávné historii přírody naprosto běžné. Není to žádná nemoc, ale naopak motor vývoje přírody a krajiny. Svět a příroda v ně nejsou nehybným kusem ledu, neexistuje nic jako „správná“ vegetace či „normální“ společenstva. Vše se neustále vyvíjí a mění. Invazní druhy jsou přes své mnohdy negativní dopady na jiné druhy realitou dnešního světa a díky své úspěšnosti mohou zároveň sloužit jako extrémně zajímavé modely zásadních evolučních procesů. Právě invazní druhy rostlin dnes tvoří nezanedbatelnou část vegetace a tím pádem i celé přírody.

V všech těchto ohledech se invazní rostliny jeví jako žádoucí k nadšenému studiu, ať už má být jeho výstupem fungující management omezování těch nejhorších invazních průšvihů nebo zajímavý evoluční model vztahů mezi jednotlivými druhy a populacemi rostlin. Invaze v dnešní době poskytují zatím stále ještě vydatné zřídlo otázek, na které je možné hledat odpovědi.

Stanislav Mihulka