Scorpidium (Schimp.) Limpr. – štírovec

Syn.: Hypnum subg. Scorpidium Schimp., Amblystegium subg. Scorpidium (Schimp.) Lindb., Drepanocladus sect. Scorpidium (Schimp.) Broth., D. sect. Intermedius Warnst., Limprichtia Loeske, Drepanocladus sect. Limprichtia (Loeske) Broth.

Středně velké až velké rostliny, zelené, žlutohnědé, hnědé až purpurové, v samostatných polštářích nebo promíšené s jinými mechorosty.

Lodyhy poléhavé, vystoupavé až vzpřímené nebo ve vodě splývavé, nepříliš hojně nepravidelně či zpeřeně větvené v jedné rovině, na průřezu okrouhlé, vždy alespoň s částečně vyvinutou hyalodermis a lodyžní kůrou tvořenou několika vrstvami buněk se ztloustlými stěnami; centrální svazek nepříliš vyvinut (u mladých rostlin může i chybět). Rhizoidy nehojné, nepříliš větvené, vyrůstající pod insercí listů z lodyhy. Parafylie chybějí. Pseudoparafylie ojedinělé, listovité, poměrně široké. Axilární vlásky s bazální buňkou a 2 – 9 (– 11) hyalinními buňkami, hojné.

Lodyžní listy odstávající od lodyhy, obvykle vyduté až silně vyduté, z široce oválné až okrouhlé nebo naopak oválně kopinaté báze pozvolna neb dosti náhle zúžené, alespoň v horní části srpovité, na špičce zaoblené nebo zašpičatělé, nejvýše nepatrně řáskaté, okraj listů plochý, celokrajný nebo jen neznatelně zubatý. Žebro jednoduché a přesahující polovinu listu nebo dvojité a krátké, vzácně téměř chybí. Větevní listy obvykle menší.

Buňky čárkovité, tenkostěnné a netečkované nebo se stěnami ztloustlými a tečkované, bazální buňky kratší, se stěnami ztlustlými; křídelní buňky hyalinní, dobře odlišené, v počtu 2 – 20, tvořící malou nebo naopak trojbokou skupinu, nesbíhající po lodyze.

Dvoudomé nebo autoické druhy. Perigoniální listy se širokou bazální částí, náhle nebo pozvolna zúžené. Perichaetiální listy vyduté, přímé, kopinaté, rýhované, s jednoduchým žebrem dosahujícím téměř do špičky nebo s dvojitým, krátkým žebrem.

Štět poněkud pravotočivě zkroucený, poměrně dlouhý. Tobolka válcovitá, zakřivená. Víčko kuželovité. Prstenec opadavý.

Zuby exostomu žlutohnědé, bazální část poněkud rýhovaná, horní část papilnatá, slabě zubatá. Endostom s vysokou bazální membránou, brvky 2 – 5.

Výtrusy jemně papilnaté, 12 – 20 µm.

Rod pouze se 3 druhy, všechny se vyskytují i na našem území.

Klíč k určení druhů:

Scorpidium cossonii (Schimp.) Hedenäs – štírovec prostřední

Syn.: Hypnum cossonii Schimp., Drepanocladus intermedius var. cossonii (Schimp.) Warnst., Drepanocladus cossonii (Schimp.) Loeske, Hypnum intermedium Lindb. in C. Hartm. (hom.illeg.), Amblystegium intermedium Lindb. ex Lindb., Drepanocladus intermedius (Lindb.) Warnst., Drepanocladus revolvens var. intermedius (Lindb.) Grout, Limprichtia intermedia (Lindb.) Loeske, Limprichtia cossonii (Schimp.) L.E. Anderson, H.A. Crum & W.R. Buck

Rostliny středně velké až velké, zelené, hnědozelené až hnědočervené, v samostatných polštářích nebo v polštářích jiných mechorostů.

Lodyhy poléhavé, vystoupavé až vzpřímené, 8 – 15 cm dlouhé, nevětvené, nepravidelně svazčitě až nepravidelně zpeřeně větvené, vrcholy lodyhy a větví srpovitě zahnuté. Na průřezu jsou lodyhy téměř okrouhlé s dobře vyvinutou hyalodermis z tenkostěnných buněk asi 14 – 19 µm širokých, 2 – 3-vrstevnou lodyžní hnědavou až purpurově zbarvenou kůrou tvořenou tlustostěnnými buňkami a hyalinními až slabě purpurovými dřeňovými buňkami, centrální svazek nepříliš velký, tvořený 5 – 8 malými buňkami, u mladých rostlin může i chybět. Větve krátké, obvykle nepřesahující 1 cm. Rhizoidy slabě větvené, vyrůstající z lodyhy pod insercí listů, nepříliš hojné. Pseudoparafylie široké, listovité. Axilární vlásky s 2 – 5 hyalinními buňkami a bazální buňkou.

Lodyžní listy srpovité až kroužkovité, 2,0 – 4,0 mm dlouhé a 0,4 – 1,1 mm široké v nejširší části, z oválné či široce oválné báze postupně zúžené do krátce, častěji však dlouze, někdy až šídlovitě zašpičatělé špičky, zakřivené, okraj plochý, ve špičce jemně pilovitý. Žebro jednoduché, někdy červeně zbarvené, končí před špičkou, na bázi 30 – 70 µm široké. Větevní listy menší.

Buňky uprostřed listu čárkovité až slabě červíčkovité, 15 – 95 (– 120) × 3 – 7 (– 8) µm, se stěnami neztloustlými a netečkovanými až silně ztloustlými a tečkovanými konce buněk uťaté nebo krátce vřetenovité; bazální buňky poněkud kratší, širší a většinou tlustostěnné; křídelní buňky v počtu 2 – 10 (– 15), hyalinní a silně nafouklé, vytvářející trojbokou, nesbíhavou skupinu, suprabazální buňky nediferencované.

Dvoudomý druh. Perigoniální listy ze široce oválné báze náhle zúžené. Perichaetiální listy přímé, vejčitě kopinaté, pozvolna zúžené, slabě pilovité, žebro jednoduché, končí před špičkou.

Štět 3 – 4 cm dlouhý, v dolní části pravotočivě, v horní levotočivě zkroucený. Tobolka 2 – 2,5 mm dlouhá a asi 1 mm široká, válcovitá, zakřivená. Víčko kuželovité. Prstenec tvořen 3 – 4 řadami buněk, opadavý.

Zuby exostomu žlutohnědé, 500 – 600 µm dlouhé a 10 – 70 µm široké, v dolní části tečkovaně rýhované, v horní papilnaté a zubaté; zuby endostomu bezbarvé nebo slabě nažloutlé, v dolní části hladké, v horní papilnaté, bazální membrána 200 – 250 µm vysoká, cilie 2 – 3.

Výtrusy žlutavé, 14 – 20 µm, jemně papilnaté.

Ekologie: na vlhkých lukách, v příkopech, okrajích rybníků, bažinách, slatinách, spíše na výživnějším podkladu, od nížin do hor, kde je vzácnější (? kyselý substrát).

Rozšíření: Česká rep.: roztroušeně v oblastech s nenarušenými rašelinnými loukami po celém území.
Celkové: holarktický druh, uváděn i z Jižní Ameriky až po Ohňovou zemi a Nového Zélandu.

Variabilita: nepříliš variabilní druh, proměnlivý hlavně v habitu a zabarvení rostlin.

Možné záměny: ve sterilním stavu obtížně odlišitelný od druhu Scorpidium revolvens a mnohými klasickými i současnými autory s tímto druhem spojovaný, jediné stálejší znaky odlišující oba druhy viz klíč. Další znaky odlišující oba druhy uváděné různými autory jsou spíše kvantitativního charakteru a neplatí absolutně. Rostliny druhu S. cossonii bývají častěji větvené, jsou spíše hnědočerveně, nikoliv purpurově či černavě zbarvené (alespoň žebro listů), mají poněkud kratčeji zašpičatělé listy (platí pro častější modifikaci, označovanou dříve jako var. intermedius, nikoliv pro var. cossonii), bazální část exostomu je spíše tečkovaně rýhovaná než přehrádkovaná. Odlišnost od Hamatocaulis vernicosus viz tento druh.

Ilustrace: BFNA.

Scorpidium revolvens (Sw. ex Anonymo) Rubers – štírovec závitkolistý

Syn.: Hypnum revolvens Sw. ex Anonymo, Amblystegium revolvens (Sw. ex Anonymo) De Not., Drepanocladus revolvens (Sw. ex Anonymo) Warnst., Limprichtia revolvens (Sw. ex Anonymo) Loeske

Ve většině znaků shodný s předešlým druhem, odlišnosti lze shrnout následovně:

Rostliny zelené, častěji však purpurové až černavé.

Lodyhy nepříliš často větvené.

Listy obvykle dlouze šídlovitě zašpičatělé.

Buňky uprostřed listu čárkovité, 60 – 140 (– 180) × (3,5 –) 5 – 9 µm, na koncích krátce až dlouze vřetenovitě zašpičatělé.

Autoický druh.

Zuby exostomu v dolní části častěji (asi v 60 – 70 %) přehrádkované než tečkovaně rýhované.

Ekologie: podobná jako u předešlého druhu, uvádí se, že se spíše vyhýbá čistě bazickým substrátům (údaje z našeho území ukazují spíše na opačnou skutečnost).

Rozšíření: Česká rep.: pravděpodobně poněkud hojnější než předešlý druh; vzhledem k tomu, že oba druhy nebyly vždy správně odlišovány nebo dokonce i zaměňovány, není přesné rozšíření známé. Recentní nálezy jsou ze Šumavy (Chalupská slať), Krkonoš (Velká Úpská jáma) a Beskyd (Visolaje).
Celkové: holarktický druh, uváděný také z Jižní Ameriky až po Ohňovou zemi, z Antarktidy, Nové Guineje a Nového Zélandu.

Variabilita: nepříliš variabilní druh podobně jako předchozí.

Možné záměny: viz předchozí druh.

Scorpidium scorpioides (Hedw.) Limpr. – štírovec dutolistý

Syn.: Hypnum scorpioides Hedw., Calliergon scorpioides (Hedw.) Kindb., Drepanocladus scorpioides (Hedw.) Warnst.

Rostliny spíše robustní, zelené, hnědé až purpurově hnědé či černavé, ve volných polštářích nebo ponořené a plovoucí.

Lodyhy poléhavé až vystoupavé, většinou ve vodě plovoucí, 10 – 25 (– 30) cm dlouhé, nevětvené či ojediněle nepravidelně zpeřeně větvené, špičky lodyh i větví hákovité; hyalodermis většinou alespoň zčásti přítomna, korové buňky ve 2 – 3 řadách tlustostěnné, centrální svazek nepříliš zřetelný, může i chybět. Rhizoidy ojediněle větvené, vyrůstají na lodyze pod insercí listů. Pseudoparafylie listovité, široké. Axilární vlásky tvořené bazální buňkou a 2 – 9 (– 11) hyalinními buňkami.

Lodyžní listy silně vyduté, střechovitě k lodyze přilehlé, 2,5 – 3,5 mm dlouhé a 0,9 – 2,4 mm široké, téměř okrouhlé až široce oválné či oválně kopinaté, náhle zúžené v zaoblenou nebo krátce zašpičatělou špičku, někdy postupně zúžené do kopinaté špičky, v horní části srpovitě zakřivené, vzácněji téměř přímé, nerýhované, okraj plochý, celokrajný nebo pouze ve špičce velmi jemně pilovitý. Žebro dvojité či rozdvojené, vzácně může i chybět, většinou končí nedaleko báze, nejvýše ještě před polovinou listu. Větevní listy spíše široce oválné či oválně kopinaté, poněkud menší než lodyžní listy.

Buňky čárkovité nebo slabě červíčkovité, 30 – 200 × 5 – 12 µm, tenkostěnné, netečkované nebo tlustostěnné, tečkované, konce buněk zatupělé nebo krátce zašpičatělé, bazální buňky kratší a širší, se stěnami silně ztloustlými. Křídelní buňky v počtu 5 – 20, bezbarvé, nafouklé, až 20 µm široké, vytvářejí příčně trojbokou skupinu nesbíhavou po lodyze, supraalární buňky nediferencované.

Dvoudomý druh. Perigoniální listy z široce oválné báze náhle zúžené do krátce zašpičatělé špičky. Perichaetiální listy slabě vyduté, oválně kopinaté, přímé, žebro končí v dolní části listu nebo je krátké a dvojité.

Štět poměrně dlouhý, 4 – 6 cm. Tobolka válcovitá, silně zakřivená, 2,5 – 3,2 mm dlouhá a 1,0 – 1,3 mm široká. Víčko kuželovité. Prstenec opadavý, tvořený 2 – 3 řadami buněk.

Zuby exostomu žlutohnědé, 600 – 700 µm dlouhé a asi 10 – 15 µm široké, v bazální části přehrádkované nebo tečkovaně přehrádkované, v horní části papilnaté a slabě zubaté. Endostom bledě žlutý, v bazální části téměř hladký, bazální membrána asi 200 – 250 µm, v horní části papilnatý, cilie 2 – 5.

Výtrusy jemně papilnaté, 12 – 20 µm, rezavě hnědé.

Ekologie: v nenarušených bažinách, rašelinných lukách či spíše slatinách, v příkopech, tůních a rybnících, spíše na výživném podkladu.

Rozšíření: Česká rep.: roztroušeně v oblasti slatin a rašelinných luk (Českolipsko, střední a horní Polabí, Poorličí, Třeboňsko, Blatensko, Českomoravská vrchovina aj.), u nás spíše v nížinách a pahorkatinách.
Celkové: holarktický druh, uváděn i z Venezuely.

Variabilita: velmi málo variabilní druh; variabilita nejvýše v barvě, habitu a tvaru listů (popisovaná var. julaceum Sanio má téměř přímé listy).

Možné záměny: již makroskopicky snadno poznatelný druh vzhledem ke střechovitě olistěným, hákovitě zakončeným lodyhám a větvím; krátkým a dvojitým žebrem a silně vydutými, na koncích srpovitě zakřivenými listy se odlišuje ode všech příbuzných druhů čeledi rostoucích na našem území.