Hlavní stránka | Přehled systému
Čeleď: Leskeaceae Schimp. – stejnozoubkovité

Autoři: J. Kučera, Z. Hradílek

Verze: 1.0 (10.2.2006)

Leskea Hedw. – stejnozoubek

 

Rostliny drobné, matně tmavě nebo bledě zelené až hnědavé, tvořící rozložené koberce nebo rostoucí jednotlivě mezi jinými mechy. Lodyhy volně a nepravidelně až poměrně hustě a pravidelně větvené, přichycené rhizoidy k substrátu, s nehojně roztroušenými, malými, štětinovitými nebo krátce kopinatými parafyliemi.

Listy lodyžní i větevní tvarově podobné, za sucha přitisklé, za vlhka šikmo odstálé, někdy špičkou jednostranné, symetricky až slabě asymetricky vejčité nebo kopinaté z vejčité nebo podlouhlé báze, s ostrou nebo zaoblenou špičkou, někdy s podélnou řáskou na jedné nebo obou stranách, okraje celokrajné nebo jemně zoubkaté v horní části, ploché nebo ohrnuté naspodu. Žebro jednoduché, silné, končící obvykle před špičkou.

Buňky čepele krátce šestiboké, nepravidelně čtyřboké nebo oblé, do 12 µm, silnostěnné, na obou stranách nebo dorzálně uprostřed s jednou papilou, na křídlech buňky ± čtvercovité, hladké.

Jednodomé, autoické druhy. Gametangia se tvoří na primárních lodyhách. Perigonia poupátkovitá, listy vyduté, zašpičatělé, bez středního žebra. Perichaetiální listy z dlouze kopinaté, slabě řáskaté, žebro dosahující až do špičky, buňky prosloužené, hladké.

Štět prodloužený, ca. 4 – 12 mm dlouhý. Tobolka přímá nebo nachýlená, válcovitá. Prstenec úzký, opadávající nebo chybí. Zuby vnějšího obústí za sucha vehnuté, úzce kopinaté, na bázi příčně trámčité nebo vzácněji celé hustě papilnaté. Zuby vnitřního obústí vzpřímené, čárkovité, slabě kýlnaté a někdy perforované, papilnaté zuby na nízké nebo vyšší bazální membráně, brvy zpravidla chybí nebo jsou rudimentární. Víčko tupě kuželovité. Čepička kápovitá, hladká. Výtrusy malé, hladké až jemně papilnaté.

Rod zahrnuje okolo 20 druhů, rozšířených téměř po celém světě kromě jihovýchodní Asie, Austrálie a Oceánie, v Evropě pouze následující.

 

Leskea polycarpa Hedw. – stejnozoubek mnohoplodý

 

Poměrně drobné až středně velké, tmavě- až žlutozelené rostliny v přitisklých kobercích. Lodyhy 2 - 3 cm dlouhé, skoro pravidelně větvené, přichycené k podkladu rhizoidy, na průřezu s tenkým středním svazkem. Větve u volně rostoucích rostliny do plochy rozložené, v hustších porostech vzpřímené, na koncích tupé nebo slabě zduřelé. Pseudoparafylie široce vejčité. Listy z vejčitě kopinaté báze zvolna zašpičatělé, často špičkami slabě jednostranné, 0,8 – 1,2 mm dlouhé, 1,5 - 2,0:1, s dvěma podélnými řáskami, na okraji (zejména v horní polovině) vystouplými buňkami jemně pilovité, okraje pouze naspodu ohrnuté; větevní listy menší, do 0,8 mm dlouhé, ploché, ve špičce ± tupé. Buňky 8 – 9 µm široké, dorzálně papilnaté jedinou centrální kónickou papilou, bazální téměř čtvercovité. Perichaetiální listy protáhlé, ostře zašpičatělé, podélně řáskaté, s delšími buňkami.

Sporofyt častý. Štět 7 – 12 mm dlouhý. Tobolka přímá nebo slabě nachýlená, prstenec tvořen 2 – 3 řadami opadávajících buněk. Zuby vnějšího obústí žluté až žlutohnědé, dole příčně trámčité, nahoře papilnaté, kolem lemované, zuby vnitřního obústí o něco kratší. Výtrusy 8 - 14 (– 16) µm.

Ekologie: především epifyticky na kůře listnatých stromů, méně často na stinných, ale spíše suchých, silikátových a slabě bazických skalách a kamenech, převážně v nížinách a pahorkatinách, výše v horách vzácný a do nejvyšších poloh hor nevystupuje.

Rozšíření: Česká rep.: roztroušeně, místy až hojně na většině území kromě nejvyšších poloh.
Celkové: prakticky na celé severní polokouli s těžištěm v mírném pásmu.

Variabilita: proměnlivý je celkový vzrůst (mohutnější formy z vlhčích biotopů u vodních toků bývají někdy rozlišovány jako var. paludosa (Hedw.) Schimp.), ovšem mikroskopické znaky jsou poměrně stálé.

Možné záměny: Lescuraea patens – viz poznámku pod tímto druhem.
Lescuraea incurvata
– viz poznámku pod tímto druhem.
Pseudoleskeella catenulata – liší se hladkými buňkami listů, chybějícími parafyliemi, dvoudomostí a dalšími znaky.
Pseudoleskeella nervosa – viz poznámku pod tímto druhem.
Anomodon longifolius – listy jsou delší, větevní nejsou nikdy zatupělé, buňky jsou papilnaté po obou stranách.

Ilustrace: Flora Danica Online, Wisconsin Bryophytes.


Verze 1.0 (10.2.2006): Vytvoření textu.