Hlavní stránka | Přehled systému
Čeleď: Ephemeraceae Schimp. – prchavkovité

Autor: Z. Hradílek

Verze: 1.0 (17.1.2005)

Ephemerum Hampe – prchavka

 

Velmi malé efemerní, poupátkovité, pozemní mechy, jejichž rostlinky vyrůstají z vytrvávajícího, rozlehlého a bohatě větveného, vláknitého protonema, připomínajícího povlak zelených řas. Lodyha velmi krátká, bez středního svazku.

Počet listů je často omezen jen na listy obalné. Horní listy zpravidla větší a delší než dolní, kopinaté až čárkovitě kopinaté, ostře zašpičatělé, na okraji nepravidelně oddáleně zubaté nebo až téměř celokrajné, ploché, dolní listy šupinovité. Žebro jednoduché, slabé nebo jen naznačeno, popř. zcela chybí, na příčném řezu s několika epidermálními buňkami a 1 až několika vnitřními buňkami podobného vzhledu. Buňky čepele volné, většinou tenkostěnné, hladké, nahoře kosníkovité až nepravidelně protáhle šestiboké, dolní protáhle obdélníkové, nebo jsou menší, a pak mají silnější buněčné stěny a areolace je hustší. Perigonia i perichaetia bez parafýz nebo jen s ojedinělými niťovitými parafýzami.

Dvoudomé nebo rhizoautoické.

Štět velmi krátký, vzácněji chybí. Pošvička krátká, širší nebo stejně široká jako štět. Tobolka kleistokarpní, mezi listy ponořená, přímá, pravidelná, ± kulovitá nebo oválná, zřetelně hrotitá, bez krku, hnědá nebo nažloutlá. Ve stěně tobolky jsou přítomny průduchy, stěnu tvoří šestiboké, ± pravidelné nebo nepravidelné buňky. Čepička malá, kuželovitá nebo kápovitá, příp. nepravidelná, brzy odpadávající nebo naopak až do rozložení tobolky k ní pevně přitisklá. Výtrusy veliké, jemně papilnaté až hrubě bradavičnaté, někdy blanitě lemované.

Kosmopolitní rod asi s 27 druhy, v Evropě podle pojetí 5 – 6 druhů.

 

Literatura:

Risse S. (1996): Ephemerum minutissimum Lindb. and E. serratum (Hedw.) Hampe. – The Bryological Times 90: 6. (Errata in: The Bryological Times 92: 7, 1997.)

 

Klíč k určení druhů

 

1a

Listy bez žebra nebo žebro v horní polovině listu jen slabě naznačeno

2

1b

Listy se zřetelným dlouhým žebrem

3

2a

Rostliny 1,4 – 2,2 mm veliké, horní listy s náznakem žebra nebo bez žebra, výtrusy (62 –) 64 – 88 (– 96) µm, bradavičnaté, bez hyalinního lemu

E. serratum

2b

Rostliny 1,0 – 1,8 mm veliké, žebro listové zcela chybí, výtrusy (38 –) 46 – 68 (– 72) µm, jemně papilnaté, dokola s hyalinním lemem

E. minutissimum

3a

Žebro nevybíhá, buňky čepele 50 – 80 µm dlouhé

E. cohaerens

3b

Žebro vybíhavé, buňky čepele 10 – 50 µm dlouhé

E. recurvifolium

 

Ephemerum serratum (Hedw.) Hampe – prchavka pilovitá

 

Jen 1,4 – 2,2 mm vysoké, zelené rostliny, vyrůstající jednotlivě nebo ve shlucích z rozlehlého protonema. Listy 0,15 – 0,30 × 1,0 – 1,5 mm, přímo až šikmo odstálé, rovné nebo slabě zahnuté, horní listy obvykle mnohem větší než dolní, čárkovitě kopinaté nebo kopinaté, znenáhla zašpičatělé, na okraji ploché, vyčnívajícími hroty buněk nepravidelně, silně a ostře zubaté, zuby velké, směřující šikmo vzhůru, občas až nazpět obrácené. Žebro chybí nebo je nezřetelně naznačeno v horní polovině největších listů. Buňky ve středu čepele veliké, volné, ± tenkostěnné, kosníkovité nebo nepravidelně protáhle šestiboké, 12 – 30 × 100 – 160 µm; dolní krátce obdélníkové, často dohněda zbarvené.

Tobolky jednotlivé. Výtrusy (62 –) 64 – 88 (– 96) µm, bradavičnaté, bez hyalinního lemu.

Ekologie: jen na obnažené vlhké hlíně; pole, úhory, louky, staré lesní cesty, dna vypuštěných rybníků, od nížin až do nižších poloh hor.

Rozšíření: Česká rep.: roztroušeně po celém území. Část publikovaných údajů (cf. Pospíšil, Acta Mus. Moraviae, Brno, Sci. nat., 58: 87 – 108, 1973) patrně náleží k E. minutissimum. Rozšíření E. serratum s. str. u nás zatím není dostatečně známé. Druh byl zřejmě pro své nepatrné rozměry i přehlížen a většinou nebyl rozlišován od E. minutissimum.
Celkové: sev., záp. a stř. Evropa, sev. Afrika (Maroko), Severní Amerika.

Variabilita: proměnlivá je zejména šířka listů, na níž např. záleží přítomnost zbytku žebra v horní polovině nejhořejších listů, ale i velikost a orientace zubů na okraji listů.

Možné záměny: E. minutissimum – viz klíč.

 

Ephemerum minutissimum Lindb. – prchavka nejmenší

Syn.: Ephemerum serratum var. angustifolium (Bruch & Schimp.) Bruch & Schimp., Ephemerum serratum var. minutissimum (Lindb.) Grout

 

Předchozímu druhu velmi podobný, rostliny 1,0 – 1,8 mm vysoké. Listy poněkud užší než u předcházejícího druhu, 0,11 – 0,33 × 0,7 – 1,4 (– 1,7) mm, zuby na okraji často nazpět obrácené. Žebro zcela chybí. Buňky ve středu listů 20 – 35 × 55 – 155 µm. Ostatní znaky gametoforu obou druhů jsou ± shodné.

Výtrusy (38 –) 46 – 68 (– 72) µm, jemně papilnaté (nikoli bradavičnaté), dokola s hyalinním lemem nebo s jeho zbytky.

Ekologie: vždy na vlhké obnažené hlíně, pole, louky, hlinité břehy toků, rybníků a jezer, stinné lesní cesty, od nížiny až do podhůří.

Rozšíření: Česká rep.: tento druh (dříve hodnocený na úrovni variety) u nás nebyl v minulosti většinou odlišován od předchozího druhu. Jeho rozšíření proto není dostatečně známé. Část lokalit publikovaných pod jménem E. serratum (cf. Pospíšil, Acta Mus. Moraviae, Brno, Sci. nat., 58: 87 – 108, 1973) zřejmě náleží tomuto druhu.
Celkové: Evropa, Severní Amerika.

Variabilita: poměrně málo variabilní druh.

Možné záměny: E. serratum – viz klíč.

 

Ephemerum cohaerens (Hedw.) Hampe – prchavka souvislá

 

Mech tvoří olivově zelené, později nahnědlé povlaky. Vlastní rostliny do 2 mm vysoké.

Listy přímo až šikmo odstálé nebo i jednostranné, úzce kopinaté, horní 0,2 × 1,2 – 1,5 mm, na okraji ploché, v horní polovině nepravidelně zubaté. Žebro na řezu s vnějšími epidermálními buňkami a několika nebo jen s 1 vnitřní buňkou, končí ve špičce nebo před ní. Buňky nepravidelné, nahoře oválné až protáhle šestiboké, slabě ztlustlé, 10 – 14 × 35 – 50 µm, dolní čiré, tenkostěnné a delší.

Štět velmi krátký (0,07 mm) nebo chybí, vyrůstá z lahvicovité až soudečkovité pošvičky. Tobolky jednotlivé nebo po 2, oválné nebo téměř kulovité, 0,3 – 0,4 mm v průměru, později zbrázděné, bledé; stěna tobolky z téměř pravidelných šestibokých buněk, s roztroušenými průduchy. Malá zvonkovitá čepička je často roztrhnutá. Výtrusy 50 – 70 (– 80) µm, tmavohnědé, bradavičnaté.

Ekologie: vlhká hlína, pole, vypuštěné rybníky, hlavně nížiny a pahorkatiny.

Rozšíření: Česká rep.: velmi vzácný druh, v minulosti Děčín, Šluknov, Chrast u Hlinska, Opava (?), recentní údaje chybí.
Celkové: stř. Evropa, Britské ostrovy, Severní Amerika.

Variabilita: délka a síla žebra je různá podle polohy listů, jinak poměrně málo variabilní druh.

Možné záměny: E. recurvifolium – viz klíč.

Ilustrace na WWW: BFNA.

 

Ephemerum recurvifolium (Dicks.) Boulay – prchavka křivolistá

 

Rostliny vzrůstem i vzhledem velmi podobné předchozím druhům. Listy až 1,8 mm dlouhé, horní výrazně delší, za vlhka odstávající až nazpět odehnuté, za sucha pokroucené, čárkovité až čárkovitě kopinaté, znenáhla dlouze zašpičatělé, na okraji ploché, nahoře jemně zubaté. Žebro silné, vybíhá až 0,3 délky listu. Buňky čepele ± tlustostěnné, ve středu listu 8 – 14 × 20 – 40µm, nepravidelně kosníkovité nebo protáhle šestiboké, dolní krátce obdélníkové. Perigonia a perichaetia s ojedinělými niťovitými parafýzami.

Sporogon jednotlivý (nebo i 2 z jednoho perichaetia). Štět 0,15 mm, vyrůstá z protáhle válcovité, stejně široké pošvičky. Tobolka 0,4 × 0,6 mm, se zřetelně zahnutým, až 50 µm dlouhým hrotem, žlutohnědá. Čepička kápovitá. Výtrusy 35 – 45 (– 50) µm, nažloutlé, téměř hladké.

Ekologie: na holé, nejčastěji vápnité půdě, mezi trsy trav v lemových a polopřirozených travino-bylinných společenstvech, vzácněji na ruderalizovaných stanovištích.

Rozšíření: Česká rep.: (cf. Novotný, Acta Mus. Moraviae, Brno, Sci. nat., 71: 119 – 130, 1986): na vhodných lokalitách v teplých oblastech, roztroušeně až vzácně; v Čechách jen Úžice, na již. a stř. Moravě roztroušeně od nížin do pahorkatin (Olomouc, Jihomoravská pahorkatina, Ždánický les, Bílé Karpaty).
Celkové: stř., záp. a již. Evropa, sev. Afrika (Alžír, Tunis).

Variabilita: málo variabilní druh.

Možné záměny: Ephemerum cohaerens – viz klíč.