Cololejeunea (Spruce) Schiffn. – ježenka

Rostliny drobné, žlutozelené, zelené až šedozelené, vytvářející drobné, často vypouklé koberce či povlaky nebo častěji vtroušené mezi další mechorosty (řada druhů epifylních).

Lodyhy většinou méně než 1 cm dlouhé, větvené (typ Lejeunea), poléhavé či plazivé. Rhizoidy nepříliš hojné.

Listy nadsazené, oddálené nebo vzájemně se kryjící, od lodyhy odstávající v úhlu asi 40 – 70 °, dvoudílné. Svrchní lalok široce oválný až okrouhlý, spodní lalok různého tvaru, velikosti až 0,8 svrchního laloku. Na místě inzerce laloků někdy přítomen výrůstek – stylus. Spodní listy chybějí.

Buňky většinou tenkostěnné, s nepatrnými rohovými a intermediálními ztluštěninami, ocelli mohou být přítomny. Kutikula obvykle papilnatá. Siličná tělíska drobná, po 2 – 20 v buňce.

Vegetativní rozmnožování u některých druhů pomocí terčovitých vícebuněčných gem na listech.

Autoické, vzácněji paroické nebo dvoudomé druhy. Androecea s vydutými samčími obalnými listy, v paždí s 1 – 2 antheridii. Gynaecea terminální nebo na zkrácených postranních větévkách, samičí obalné listy větší než listy sterilních lodyžek. Periant obvejčitý, v horní části s 5 hranami, bez trubkovitého ústí.

Sporofyt odpovídá sporofytu u rodu Lejeunea.

Početný rod s více než 400 druhy převážně v tropických oblastech; v Evropě 4, u nás 2 druhy.

Klíč k určení druhů:

Cololejeunea calcarea (Lib.) Schiffn. – ježenka vápencová

Obvykle žlutozelené nebo světlezelené drobné, husté koberce rostlin přitisklé k podkladu nebo nepatrně odstávající od substrátu.

Lodyhy poléhavé či plazivé, nepravidelně větvené, pokud odstávají od substrátu, vrcholky zpět k substrátu zakřivené. Rhizoidy ojedinělé.

Listy nadsazené, ploše rozložené, většinou poněkud oddálené, vzácněji vzájemně se kryjící. Horní lalok podlouhle vejčitý až široce kopinatý, poměrně dlouze zašpičatělý, překrývající lodyhu, ostnitě zubatý, špička často zakřivená či zahnutá. Spodní lalok asi o polovinu menší, vejčitý až vejčitě čtyřhranný, silně vydutý, zaoblený s nasazenou 1 – 2-buněčnou špičkou, na spodním okraji (kýlu) ostnitě zubatý, horní okraj celokrajný. Stylus jednořadý, tvořený 2 – 4 buňkami.

Buňky tenkostěnné, s nepatrnými rohovými ztluštěninami, 15 – 20 × 12 – 15 µm, horní celokrajný okraj spodního laloku lemovaný protáhlými, 20 – 30 × 10 – 15 µm velkými buňkami. Kutikula papilnatá, pouze na povrchu spodního laloku hladká. Siličná tělíska po 5 – 15 v buňce, oválná až tyčinkovitá, kolem 2 µm velká.

Vegetativní rozmnožování pomocí terčovitých vícebuněčných tělísek na listové ploše.

Autoický druh. Samčí i samičí obalné listy podobné listům sterilních lodyžek, pouze silněji papilnaté. Periant kyjovitý až hruškovitý, v horní části tupě 5hranný, hustě ostnitě papilnatý; otevírá se roztrháním na 5 laloků.

Výtrusy 30 – 40 µm; mrštníky bez spirálních ztluštěnin.

Ekologie: téměř výlučně na vápencových (či dolomitových) skalách nebo na bazických pískovcích, zcela výjimečně na jiných bazických substrátech (porfyrit).

Rozšíření: Česká rep. (cf. Duda, Čas. Slez. Muz., ser. A, 24: 181 – 184, 1975): poměrně vzácně: Štěchovice, krkonošské a podkrkonošské vápence a porfyrity (recentně v Čertově zahrádce pod Studniční horou a v údolí Jizery u Semil), Králický Sněžník (recentně u Velké Moravy), Moravský kras (i recentně na více místech), Štramberk, Beskydy (Mionší), uvádí se ještě z Českého krasu, od Hranic a Vsetína.
Celkové: západní a střední Evropa.

Variabilita: nepříliš výrazná.

Možné záměny: pouze s následujícím druhem (viz popis).

Cololejeunea rossettiana (C. Massal.) Schiffn. – ježenka Rossettiho

Ve většině znaků shodná s předešlým druhem, liší se:

Listy většinou vzájemně se kryjící, svrchní i zvláště spodní lalok na horním okraji hrubě papilnatě zubatý. Spodní lalok plochý, nelemovaný odlišnými buňkami, na povrchu papilnatý. Stylus chybí nebo nahrazen pouze jednobuněčnou papilou.

Ekologie: spíše na skalách s téměř neutrální nebo slabě bazickou reakcí, ale i na vápencích.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Duda, Čas. Slez. Muz., ser. A, 24: 184 – 185, 1975): pouze na Moravě; porůznu v Moravském krasu (více recentních nálezů), vzácně v okolí Rýmařova (Rešovské vodopády, i recentně), Konic, Štramberku, Vsetína, Olomouce (Zkamenělý zámek, recentně), Hranic na Moravě a v Beskydech.
Celkové: západní a střední Evropa, zasahuje až do Maroka.

Variabilita: nepříliš variabilní druh.

Možné záměny: pouze s předešlým druhem.

Poznámka: ze Šumavy byl uváděn druh Cololejeunea minutissima (Sm.) Schiffn. Starší autoři však běžně neodlišovali druhy Lejeunea ulicina a Cololejeunea minutissima a označovali je za C. minutissima. Druh C. minutissima je však striktně mediteránně-atlantský druh, který do střední Evropy nezasahuje a jeho výskyt na Šumavě (i v minulosti) je prakticky vyloučen.

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (17.1.2005): Vytvoření textu.

Verze 1.1 (9.10.2017): Úprava textu, doplnění rozšíření druhů.