Ceratodon Brid. – rohozub

Rostliny v obvykle hustých trsech, obvykle tmavě zelené, často s červenavým nebo nafialovělým zbarvením, zvlášť u starších rostlin.

Lodyhy do ca. 6 cm dlouhé, přímé, jednoduché nebo slabě větvené, se středním svazkem, naspodu s hustým červenohnědým rhizoidálním vlášením.

Listy za sucha rovně přitisklé až mírně kadeřavé, za vlhka více či méně šikmo odstávající, vejčité až čárkovitě kopinaté, (0,5-)1-2 mm dlouhé, zaoblené až ostře špičaté, čepel jednovrstevná. Okraj listu ohrnutý téměř až do špičky nebo vzácně plochý, ve špičce zubatý nebo celokrajný. Žebro jednoduché, dosahující pod špičku až vybíhavé, na hřbetě vyniklé, často červenavé.

Bazální buňky listů nediferencované, krátce obdélníkovité, hladké, stěny mírně rovnoměrně ztlustlé, netečkované, ve středu listu isodiametrické, obvykle čtvercovité až krátce obdélníkovité, někdy nepravidelné nebo okrouhlé, ve špičce delší.

Axilární vlásky tvořeny 2 bazálními pigmentovanými a 3 hyalinními buňkami.

Vzácně vytváří axilární, obvykle nevětvená vegetativní rozmnožovací tělíska.

Dvoudomý, perigonia a perichaetia terminální, perichaetiální listy hyalinní, pošvaté s rhomboidálními buňkami.

Štěty přímé nebo téměř přímé, 5-40 mm dlouhé, žluté, oranžové až červenofialové.

Tobolky jednotlivé, podlouhle oválné až podlouhle válcovité, tmavě červenohnědé, staré tobolky bledé, poněkud obloukovitě prohnuté, šikmé až vodorovné, hluboce brázdité se zaškrceným krkem, který je za sucha strumózní; prstenec loupavý, ze 2-3 řad buněk. Víčko kuželovité až zobanité.

Obústí jednoduché, z 16 úzce kopinatých, tmavě červených, papilnatých zubů, rozdělených téměř k bázi ve dvě niťovité části s obvykle bledým okrajem.

Výtrusy žluté, kulovité, jemně papilnaté, 10-21 µm.

Kosmopolitně rozšířený rod se 4-5 druhy, v Evropě 2(-3) druhy.

Literatura: Burley J.S. & Pritchard N.M. (1990): Revision of the genus Ceratodon (Bryophyta).-Harvard Papers in Botany 2: 17-76.

Ceratodon purpureus (Hedw.) Brid. – rohozub nachový

Syn.: Ceratodon moravicus Podp.

Listy vejčitě až čárkovitě kopinaté, s obvykle výrazně ohrnutým okrajem, pod špičkou alespoň na některých listech jemně až hrubě zoubkaté. Žebro velmi variabilní, v horní části obvykle purpurově naběhlé, zpravidla končí ± ve špičce, ale někdy i poměrně dlouze vybíhavé nebo končící pod špičkou, na průřezu s jednou řadou vůdčích buněk, slabě vyvinutými ventrálními a dobře vyvinutými dorzálními stereidami, ventrální i dorzální epidermis.

Buňky ve střední části listu (6-)9-12(-14) µm široké, ± isodiametrické, nevýrazně delší na bázi a pod špičkou.

Štět zpravidla purpurový až hnědý, vzácněji oranžový.

Tobolka přímá až téměř horizontální, na bázi se strumou, podélně brázdité za sucha, 1-2 mm dlouhé.

Zuby obústí 300-600 µm vysoké, s nápadným bledým okrajem, na bázi 32-75 µm široké, s 8-16 příčnými trámci.

Výtrusy 11-14 µm.

Ekologie: na všech typech substrátů – na zemi, skalách i dřevě, zejména jako kolonizátor narušovaných biotopů, světlomilný, indiferentní k pH, tolerantní ke znečištění prostředí, z nížin do nejvyšších poloh.

Rozšíření: Česká republika: hojný ve všech oblastech.
Celkové: kosmopolitní.

Variabilita: mimořádně polymorfní druh. Na xerotermních stanovištích se vyskytují drobnolisté morfotypy s čárkovitě kopinatými lisy, vybíhavým žebrem a dosti malými okrouhlými buňkami se ztloustlými buněčnými stěnami, často červené, téměř bez zubů na okraji listů (podobný typ byl i z našeho území popsán jako C. moravicus Podp.). V mezických podmínkách můžeme najít zelené rostliny s oválně kopinatými listy, se slabším žebrem, které dosahuje nejvýše ke špičce listu. Listy jsou v horní části na okraji zubaté a mají pravidelně čtvercovité buňky s tenkými stěnami. (takový typ byl popsán např. jako C. purpureus var. mollis Röll nebo C. purpureus var. brevifolius Milde). Mimo naše území se nacházejí lépe definované taxony – subsp. stenocarpus (Bruch & Schimp. ex Müll. Hal.) Dixon, vyskytující se v jižní Evropě, Africe, střední, východní a jihovýchodní Asii, Oceánii, Severní, Střední i Jižní Americe (v Asii často považován za samostatný druh) a subsp. convolutus (Reichardt) Burley s gondwanským typem rozšíření.

Možné záměny: v plodném stavu velmi charakteristický díky podélně brázdité, poněkud nachýlené tobolce se strumou na červenofialovém štětu; ve sterilním stavu zaměnitelný např. za Didymodon luridus, D. acutus, D. rigidulus, Cynodontium tenellum, Plagiopus oederi, Pseudocrossidium hornschuchianum, Archidium alternifolium – viz poznámku pod těmito druhy.
Ceratodon conicus, C. heterophyllus – viz poznámky níže.

Ilustrace na WWW: Biopix - habit mladých rostlin; Bioimages - list, buňky; Josette Argaud - tobolky.

Poznámka 1: na našem území by mohl být rovněž nalezen ze sousedních zemí známý druh Ceratodon conicus (Hampe) Lindb., který dříve nebyl běžně rozlišován, případně byl rozlišován na infraspecifické úrovni, obvykle jako varieta. V seznamu mechorostů ČR z r. 1997 (Váňa 1997) byl dokonce mezi naše druhy zařazen; určení položky, na základě které se tak stalo, bylo však později revidováno. C conicus se od C. purpureus liší na bázi užšími, pouze 20-50 µm širokými, ± nelemovanými zuby s pouze 5-9 příčnými trámci. Žebro bývá pravidelně vybíhavé a tobolky jsou obvykle jen málo nachýlené a bez strumy na bázi; pouze znaky na obústí však jsou hodnoceny jako spolehlivé.

Poznámka 2: Düll (Distribution of European and Macaronesian Mosses (Bryophytina). Part I, Bryol. Beiträge 4: 1-113, 1984) udává z našeho území (Sněžka, 1907 coll. Sellnick, DUIS) rovněž taxon Ceratodon heterophyllus Kindb. (sub Ceratodon purpureus var. obtusifolius Limpr.). Položku jsme neměli možnost studovat, navíc konspecifita taxonů C. purpureus var. obtusifolius a C. heterophyllus není dosud uspokojivě prokázána, protože C. purpureus var. obtusifolius je znám pouze jako sterilní, avšak diakritické znaky pro odlišení C. heterophyllus jsou pouze na sporofytu (zuby obústí s 12-18 příčnými trámci, výtrusy 18-21 µm). Všechny dosud známé položky ve střední Evropě jsou sterilní, vyznačující se ovšem stejným tvarem listů jako C. heterophyllus, tj. drobnými, vejčitými, na vrcholu zatupělými a na okraji nezoubkatými listy s poměrně velkými, 15-22 µm širokými buňkami.

Verze 1.0 (27.8.2004): přepracování textu, vytvořeného v r. 1999.