Hlavní stránka | Přehled systému

Autor: J. Váňa

Verze: 1.0 (11.1.2005)

Trichocoleaceae Nakai – pěknicovité

 

Rostliny 1 – 3× zpeřeně větvené (typ Frullania), žlutozelené až sytě zelené, bez sekundární pigmentace, subisofylní. Rhizoidy téměř chybějí. Listy silně asymetricky laločnaté, s asymetrickými 4 – 5 (– 9) laloky, dále dělenými na sekundární laloky až jednořadé brvy. Amfigastrie rovněž dělené, poměrně velké. Buňky tenkostěnné nebo slabě tlustostěnné, bez rohových ztluštěnin. Siličná tělíska drobná.

Dvoudomé druhy. Gynaecea většinou na hlavních lodyhách, Periant obvykle chybí a nahrazuje jej marsupium. Tobolka vejčitá, se stěnou 4 – 8-vrstevnou. Klíčení spor exosporické.

Celkem 3 rody, v Evropě pouze jediný rod a druh.

 

Trichocolea Dumort. corr. Nees – pěknice

 

Rostliny anisofylní, dosti velké, světle zelené, bělavě zelené, žlutozelené až nahnědlé, v řídkých trsech nebo vtroušené do porostů jiných mechorostů.

Lodyhy nejčastěji 1 – 3× zpeřeně větvené, méně častěji nevětvené. Větvení pouze terminální (typ Frullania).

Listy šikmo vetknuté, podložené, oddálené nebo navzájem se překrývající, nesouměrné, tvořené (3 –) 4 – 7 (– 9) laloky, které jsou odděleny zářezy dosahujícími 0,5 – 0,9 délky listu; laloky na okraji dělené v jednoduché, častěji však větvené brvy. Spodní listy poněkud menší, příčně vetknuté, dvoulaločné, avšak laloky opět dělené na další laloky, na okraji brvité podobně jako listy.

Buňky obdélné, tenkostěnné, bez rohových ztluštěnin.

Vegetativní rozmnožování chybí.

Androecea tvořena 12 – 15 páry vydutých samčích obalných listů, které jsou poněkud méně dělené než listy sterilních částí lodyh, jinak s nimi tvarově shodné. V paždí obalných listů 1 – 2 kulovitá antheridia. Gynaecea terminální, archegonia ve skupinách po 8 – 12, samičí obalné listy neodlišeny. Periant chybí nebo je nejvýše nepatrně vyvinut, nahrazuje jej masivní marsupium, porostlé množstvím parafylií a neoplozenými archegonii.

Sporofyty poměrně mohutné. Tobolka se stěnou 6 – 8 – vrstevnou; buňky vnější vrstvy velké, hyalinní a pomíjivé, bez ztluštěnin, buňky vnitřní vrstvy nepravidelné, různé velikosti, s nepravidelnými čípkovitými ztluštěninami částečně oddělenými poloměsíčitými ztluštěninami.

Rod s centrem rozšíření v neotropické a subantarktické oblasti. V Evropě jediný druh.

 

Trichocolea tomentella (Ehrh.) Dumort. – pěknice plstnatá

 

Rostliny bělavé až slabě žlutozeleně zbarvené, v řídkých porostech či kobercích.

Lodyhy poléhavé nebo spíše vystoupavé, 5 – 10 (– 15) cm vysoké, obvykle 2 – 3× zpeřeně větvené, posázené četnými parafyliemi. Rhizoidy ojedinělé, vyrůstající na spodní straně lodyhy poblíž báze spodních listů.

Listy v obrysu okrouhlé či ledvinité, nepravidelně téměř až k bázi rozdělené ve 4 – 5 laloků, některé laloky mohou být ještě dále dělené. Nedělená plocha laloků velmi úzká, laloky prakticky celé rozdělené na systém většinou jednořadých, často rozvětvených segmentů nebo brv. Spodní listy široké, tvarově podobné.

Buňky hyalinní, tenkostěnné, zaobleně obdélné, v bazální části až 50 – 80 × 15 – 25 µm, v brvách poněkud užší (10 – 25 µm široké); kutikula papilnatá. Siličná tělíska v počtu 5 – 8 v buňce, čirá, lesklá, od kulovitých či téměř kulovitých až k vejčitým či vřetenovitým, 3 – 8 × 2 – 4 µm.

Dvoudomý druh, vzácně plodný. Androecea terminální, samčí obalné listy nepříliš odlišeny, nepatrně vyduté na bázi, v paždí obvykle s 2 antheridii. Gynaecea terminální, samičí obalné listy nepříliš odlišeny. Marsupium kyjovité, zelené, masivní, vyniklé z obalných listů a hustě porostlé parafyliemi.

Štět masivní, široký až 20 i více buněk v průměru. Tobolka vejčitá se stěnou 6 – 8 – vrstevnou. Výtrusy červenohnědé, 15 – 20 µm. Mrštníky 8 – 12 µm široké.

Ekologie: vlhká stinná místa, prameniště, okraje potoků, vlhké stinné skály pokryté humusem apod.

Rozšíření: Česká rep.: (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 26: 101 – 110, 1977): roztroušeně po celém území republiky, většinou v submontánním a montánním stupni.
Celkové: mírné pásmo Holarktidy; údaje o výskytu mimo tuto oblast jsou mylné.

Variabilita: nepříliš velká, většinou v habitu rostlin.

Možné záměny: nepravděpodobná, habitem snad za Ptilidium ciliare (již lupou zřetelná nedělená plocha listových laloků, hnědá barva aj.), mikroskopicky spíše za vláknité zelené řasy (ty však nemají velké množství drobných chloroplastů v buňkách).