Hlavní stránka | Přehled systému

Autor: J. Duda, úprava J. Váňa

Verze: 1.0 (11.1.2005)

Fossombroniaceae Hazsl. – hlávkovcovité

Syn.: Codoniaceae H. Klinggr.

 

Rostliny stélkaté s četnými kolmými lamelami, které jsou listům podobné, nebo listnaté s podloženými listy. Siličná tělíska drobná v hojném počtu v každé buňce.

Gametangia nepravidelně roztroušena na svrchní straně blízko špičky. Perichaetium kalíškovité nebo zvonkovité, kalyptra kratší než perichaetium.

Štět tobolky na průřezu složený z četných stejných buněk. Tobolka kulovitá, složená ze 2 – 4 vrstev buněk; v době zralosti se rozpadá od špičky v nepravidelné kousky. Výtrusy políčkované, ostnité nebo s nepravidelnými lištami. Elaterofory chybějí, mrštníky se 2 – 4 spirálními vlákny.

Čeleď se 4 rody, v Evropě pouze dva, z nichž rod Petalophyllum je omezen na atlantskou část Evropy.

 

Fossombronia Raddi – hlávkovec

 

Rostliny listnaté, světle až živě zelené, dichotomicky větvené; rhizoidy červenofialové, zřídka čiré nebo světle hnědé. Listy podložené, v obrysu čtvercové, s četnými trojúhelníkovými laloky, na okraji vlnité, na bázi z více vrstev buněk složené. Buňky tenkostěnné, obdélné až poněkud prodlouženě šestiboké, s 10 – 30 (– 80) kulovitými, vejčitými či oválnými malými (2 – 3 µm) siličnými tělísky v každé buňce.

Antheridia dlouze stopkatá, oranžová, volně na svrchní straně lodyžky. Archegonia na svrchní straně lodyžky pod vrcholem jsou obklopena zvonovitým perichaetiem s laločnatým ústím.

Štět tobolky do 1 cm délky. Tobolka složena ze 2 vrstev buněk, vnější vrstva bez ztluštěnin, vnitřní s nepravidelnými ztluštěninami. Výtrusy v obrysu kulovité.

V Evropě asi 13 druhů, většinou rozšířených v západní a jižní Evropě; z našeho území známo celkem 4 – 5 druhů, v dnešní době se však vyskytují prokazatelně pouze 2 druhy.

 

Poznámka: Druhy rodu Fossombronia se dají určit jen tehdy, jsou-li plodné.

 

Klíč k určení druhů:

 

1a

Výtrusy zřetelně políčkované

2

1b

Výtrusy nemají zřetelná políčka

3

2a

Výtrusy na průměru se 3 – 4 políčky; lem výtrusů široký

F. angulosa

2b

Výtrusy na průměru s 5 – 7 políčky; lem výtrusů úzký

F. foveolata

3a

Okraj výtrusů s vidličnatě dělenými lamelami, které mají podobu zubů

4

3b

Výtrusy osázené jednotlivými ostny

F. caespitiformis

4a

Výtrusy na okraji s 15 – 20 zuby

F. pusilla

4b

Výtrusy na okraji s 25 – 35 zuby

F. wondraczekii

 

Fossombronia angulosa (Dicks.) Raddi – hlávkovec hranatý

 

Rostliny statné, 1 – 3 cm dlouhé, 4 – 8 mm široké, poléhavé, rozprostřené, jasně trávově zelené (připomínají spíše druhy rodu Moerckia), vytrvalé. Lodyhy poléhavé, na konci vystoupavé. Rhizoidy poměrně hojné, červenofialové.

Listy rozložené, široce obvejčité, mírně zvlněné, na okraji hrubě zubatě laločnaté, 1 – 4 mm široké, na bázi až 3 – 4-vrstevné. Buňky veliké, tenkostěnné, 30 – 80 µm.

Dvoudomý druh. Perichaetium zvonkovité, při ústí zubatě laločnaté.

Výtrusy žlutohnědé až hnědé, 30 – 45 (– 50) µm, se širokým žlutým lemem, políčkované, s 3 – 5 šestiúhelníkovými políčky na průměru výtrusu. Mrštníky 250 – 300 µm dlouhé a 10 – 12 µm široké se 2 – 3 spirálními vlákny. Zraje na jaře.

Ekologie: roste převážně na holé kyselé půdě, na rýpaninách a podél cest.

Rozšíření: Česká rep.: (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., Opava, ser. A, 25: 98 – 99, 1976): tento atlanticko-mediteránní druh byl sbírán jen jednou u Mělnické Vrutice v r. 1909, avšak následující rok byla lokalita zničena. Jedná se o vymizelý druh.
Celkové: jižní a západní Evropa, Kavkaz, Azory, Madeira, Kanárské ostrovy, severní Afrika, Přední Asie, Severní Amerika, Antily.

Variabilita: malá.

Možné záměny: vzhledem k tomu, že se jedná o jeden z největších druhů tohoto rodu, je možnost záměny velmi malá.

 

Fossombronia caespitiformis De Not. – hlávkovec trsnatý

 

Lodyha 0,5 – 1,5 cm dlouhá, poléhavá, na konci vystoupavá. Listy hlávkovitě na konci lodyžky nahloučené, kadeřavě zvlněné, slabě laločnaté. Rhizoidy slabě nafialovělé.

Heteroický, většinou však jednodomý. Perichaetium široce zvoncovité, celokrajné, tupě laločnaté. Tobolka tmavě hnědá. Výtrusy černohnědé, 45 – 55 µm, osázené smáčklými ostny, které jsou světlejší, na konci tupě uťaté, 5 µm dlouhé, po obvodu výtrusu v počtu mezi 18 – 25; některé ostny propojené lamelami. Mrštníky 150 – 200 µm dlouhé a 8 – 10 µm široké, převážně se 2 spirálními vlákny. Zraje (jižní Evropa) na jaře.

Ekologie: většinou na holé půdě s bazickou reakcí.

Rozšíření: Česká rep.: (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., Opava, ser. A, 25: 98 – 100, 1976): Praha – Vysočany. Tento druh byl sbírán jen jednou, a to na jetelišti v blízkosti žel. trati, kde měl růst spolu s Riccia sorocarpa a Anthoceros agrestis. Doklad se nedochoval. Jde tedy o vymizelý, resp. pochybný druh.
Celkové: Atlanticko – mediteránní druh. Jižní a západní Evropa, Přední Asie, Azory, Kanárské ostrovy, Madeira, severní Afrika, Etiopie.

Variabilita: malá. Odchylka s poměrně častými lištami mezi ostny byla popsána jako var. subcristata Schiffn.

Možné záměny: nelze zaměnit s ostatními našimi druhy, jsou-li plodné.

 

Fossombronia foveolata Lindb. – hlávkovec rašelinný

Syn.: Fossombronia dumortieri Huebener & Genth ex Lindb.

 

Rostliny trávově zelené až nahnědlé, jednoleté. Lodyhy 3 – 5 mm široké a 1 – 2 cm dlouhé, poléhavé, jen zřídka dichotomicky větvené. Rhizoidy husté, obvykle fialové. Listy čtyřhranné až klínovité, ploše rozložené až kadeřavé, na okrajích zvlněné, 3 – 4 laločně vykrajované, na bázi dvouvrstevné. Buňky tenkostěnné, hranaté, 55 – 80 × 30 – 45 µm. Siličná tělíska v počtu 6 – 15 (– 40), hyalinní, kulovitá až vejčitá, 3,5 – 5,5 µm

Jednodomý, většinou paroický druh. Perichaetium vakovitě zvoncovité, při ústí slabě laločnaté. Výtrusy žlutohnědé, 35 – 45 µm, nelemované nebo s úzkým lemem, políčka nepravidelně pěti – až šestiúhelníková, 5 – 8 µm široká, na průměru výtrusu v počtu 5 – 7. Mrštníky 10 – 12 µm široké a 100 – 120 µm dlouhé se 2 – 4 spirálními vlákny. Zraje na podzim.

Ekologie: roste na rašelinné nebo písčité půdě, u rašelinných tůní nebo na okrajích rybníků.

Rozšíření: Česká rep.: (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., Opava, ser. A, 25: 97 – 99, 1976): v podhůří a nižších horách porůznu. Třeboňsko, Soběslav, Plzeň, Stříbro, Příbram, Česká Lípa, Jablonec nad Jizerou, Hlinsko, Žďárské vrchy, Svitavy, Třebíč, Tišnov.
Celkové: Evropa (především severozápadní), Rusko, Kavkaz, Severní Amerika, ?Maroko.

Variabilita: malá.

Možné záměny: žádné.

 

Fossombronia pusilla (L.) Nees – hlávkovec drobný

 

Rostliny světle zelené, asi 1 – 1,5 cm dlouhé. Lodyhy poléhavé, někdy vidličnatě větvené. Rhizoidy fialové. Čtyřhranné až široce vejčité listy se 4 – 5 zubatými laloky, na bázi až třívrstevné; v horní části lodyhy větší, silně zkadeřené, až ledvinité. Buňky tenkostěnné, 50 – 70 × 40 – 45 µm.

Paroický. Perichaetium mělce laločnaté, zúžené ve špičku. Výtrusy žlutohnědé, (30 –) 38 – 56 µm, s nepravidelnými větvenými lamelami, které mají na okraji podobu zubů (15 – 20). Mrštníky 7 – 10 µm široké, 130 – 150 µm dlouhé se 2 – 3 žlutými spirálními vlákny. Zraje na podzim.

Ekologie: Roste především na holé půdě na polích, úhorech, na svazích cest apod.

Rozšíření: Česká rep.: (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., Opava, ser. A, 25: 100 – 102, 1976): poměrně vzácně; je uváděn z mnoha lokalit především v Čechách, avšak jde o údaje z minulého nebo z počátku tohoto století. Je však možné, že údaje především z minulého století patří k F. wondraczekii; bohužel doklady neexistují. Jediný doložený údaj je od Žďáru nad Sázavou; v dnešní době druh nebyl nalezen.
Celkové: Evropa (především střední a jižní, méně východní, chybí na severu), Kavkaz, Přední Asie, Azorské ostrovy, Kanárské ostrovy, Madeira, Severní Amerika, Chile, Alžírsko, jižní Afrika.

Variabilita: malá. Někdy odlišovaná var. decipiens Corb. s okrajovými zuby poněkud propojenými světle žlutým lemem je spojena řadou přechodů s typickou formou.

Možné záměny: jedině s F. wondraczekii; ta má však na okraji výtrusů 25 – 35 zubů.

 

Fossombronia wondraczekii (Corda) Lindb. – hlávkovec Wondraczkův

 

Rostliny světle zelené, zřídka poněkud načervenalé, 3 – 6 mm široké a 5 – 10 mm dlouhé, jednoleté. Lodyha krátká, spodní část plazivá, na konci vystoupavá a někdy pseudodichotomicky větvená; na konci lodyhy jsou listy hlávkovitě směstnané. Rhizoidy hojné, purpurové. Listy obvejčité až čtyřhranné, 1 mm dlouhé, slabě zvlněné až kadeřavé, celokrajné, na konci lodyžky nepravidelně kadeřavě laločnaté. Buňky listové 50 – 70 × 40 – 45 µm, tenkostěnné. Siličná tělíska ve velkém počtu (60 – 85), drobná (2 – 3 µm), kulovité až slabě elipsoidní.

Jednodomý, většinou paroický. Perichaetium zvoncovité, při ústí tupě laločnaté. Výtrusy tmavě až černohnědé, 35 – 45 µm, s nepravidelnými vidličnatě dělenými lamelami, na okraji v podobě 30 – 35 zubů. Mrštníky 130 – 150 µm dlouhé a 8 – 10 µm široké s 2 – 3 hnědými spirálními vlákny. Zraje na podzim, v jižní Evropě na jaře.

Ekologie: především na holé hlinité, vzácněji i jílovité půdě, úhorech, polích, v příkopech, na svazích cest, březích apod. od nížin do podhorského pásma, v horách zřídka.

Rozšíření: Česká rep.: (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., Opava, ser. A, 25: 102 – 106, 1976): u nás nejběžnější druh tohoto rodu, rozšířen po celém území republiky kromě horských oblastí.
Celkové: Evropa, Přední Asie, Severní Amerika, severní Afrika.

Variabilita: malá. Nevýraznou modifikaci představuje var. loitlesbergeri (Schiffn.) Chalaud ex Müll. Frib.; výtrusy mají na okraji pouze 22 – 28 zubů.

Možné záměny: pouze s F. pusilla, avšak velikost výtrusů a počet zubů na jejich okrajích je dobrým rozlišovacím znakem.