Selaginellopsida – vranečky
Charakteristika
Bylinné typy (nízké mechům podobné rostliny i liány více metrů dlouhé) od prvohor až po současnost (kulminace křída, jura). Bylinné vranečky z karbonu byly heterosporické a vypadaly před 300 mil. let již jako dnešní. Původ je však poněkud nejasný.
Hlavní znaky
heterosporie
v megasporangiích se vyvíjejí 4 megaspory (všechny mateřské buňky zaniknou až na poslední a ta prodělá tetradogenezi); v mikrosporangiu velké množství mikrospor
lingula (pajazýček) = výrůstek z epidermis na bázi listu, bez chlorofylu, potenciální spojení s tracheidami a s cévním svazkem]
silně redukovaný gametofyt
(„neopouští blánu výtrusu“)
biciliátní spermatozoidy
v místě větvení vyrůstá zpravidla angulární list, z jeho paždí pak často vyrůstají rhizofory (kořenonoše), na kterých se po dotyku s půdou vytvářejí adventivní kořeny
typy s mikrofyly ve šroubovici – izofylní, odvozenější typy jsou často poléhavé, anizofylní – 4 řady listů (2 větší, 2 menší)
Členění
Dnes buď jediný rod (v širokém pojetí – 700 druhů) nebo rody Selaginella (izofylní) a Lycopodioides (anizofylní).
Ekologie a rozšíření
Vzhledem i svou ekologií trochu připomínají mechy. Většina vranečků roste jako pokryv půdy v pralesích, jen málo v suchých oblastech (např. středoamerický druh Selaginella lepidophylla vytváří růžice, které jsou za sucha srolované – „falešná růže z Jericha“).
