Rhyniové (psilofytní) rostliny
Původně byly považovány rhyniové rostliny za málo diferencovanou skupinu. Byly považovány za ancestrální skupinu kapradin a snad též semenných rostlin (telomová teorie, 1930–1965; vznik mechorostů retrogradátní evolucí).
Charakteristika
Sporofyt a gametofyt samostatný, vzrůstem si jsou ± podobné, s cévními svazky.
Gametofyt i sporofyt má vodivou soustavu protostelickou. U pokročilejších typů pravé tracheidy s dvouvrstevnou stěnou (tzv. G typ), časté jsou však jen tracheidám podobné buňky s kruhovitým vyztužením stěny, která je uvnitř houbovitě porézní (S typ) nebo protáhlé buňky bez vyztužení.
Stavba těla
Nejsou vyvinuty pravé kořeny ani listy, tělo je složeno z poléhavých rhizomoidů, někdy s rhizoidy a z vystoupavých mezomů a telomů, někdy pokrytých trichomovými nebo ostnitými výrůstky. Telomy se větví dichotomicky, pseudomonopodiálně (jedna větev vidličky přerůstá druhou) nebo monopodiálně (vytváří se centrální telom).
Telomy jsou pokryté pokožkou s pravými průduchy.
Sporofyt má sporangia na fertilních telomech, u gametofytu nesou některé telomy pohárkovitá gametangia.
Sporangia jsou tlustostěnná (terminální nebo stranou přirostlá).
Spory triletní obvykle stejné velikosti (izosporie).
Tvořily nízké bylinné až keřovité porosty zaplavovaných břehů v horní části litorální zóny (supralitorální). Jsou známy z brakických i sladkovodních facií. Žily zřejmě na rozhraní vody a souše obojživelným způsobem.
První zástupci v siluru, hlavní rozvoj ve spodním devonu, během devonu je vytlačovaly kapraďorosty, značně pokročilé typy (Barrinophytales) přežívají do spodního karbonu.
Členění
Systematika rozlišuje dnes 4 zcela vymřelá oddělení: Protracheophyta, Rhyniophyta, Zosterophyllophyta, Trimero(phyto)phyta, která jsou vymezena typem vodivých elementů, větvením a pozicí výtrusnic.
