Tento obrázek ukazuje fylogenetické členění rodů kapradin rostoucích v České republice. Jako "outgroup" jsou zde krytosemenné rostliny a plavuňovité. Čeledi jsou uvedené zkratkou, po najetí myší se zobrazí jejich plné jméno. Dodatky, zdroje a konflikty jsou diskutovány pod obrázkem. Podtržené rodové názvy odkazují na informace pro daný rod.
Hlavním zdrojem tohoto stromu je syntéza v Christenhusz et Chase (2014) s několika rozdíly:
a)Vymezení Equisetum je přesnější.
b)Skupiny Eupolypods I a Eupolypods II nejsou sloučeny každá do jedné čeledi. Jednotlivé podčeledě velkých čeledí Aspleniaceae a Polypodiaceae dle Christenhusz et al. (2014) jsou tedy pozvednuté na tradiční úroveň čeledí (dle Rothfels et al. 2012).
c)Čeledě Blechnaceae a Onocleaceae nejsou sloučené (Rothfels et al. 2012).
Ve výše uvedeném obrázku jsou uvedeny tři rody eusporangiátních kapradin (Equisetum, Ophioglossum a Botrychium). Ve světovém měřítku eusporangiátní kapradiny zahrnují celkem 4 čeledi: Equisetaceae, Maratiaceae, Ophioglossaceae a Psilotaceae. Postavení těchto čeledí (snad kromě Maratiaceae) bylo dlouho diskutované (shrnutí vývoje literatury Christenhusz et al. 2014) a stále není plně dořešené.
Situace je dnes asi taková:
1)Maratiaceae jsou nejspíše přímo sesterské leptosporangiátním kapradinám (Rai & Graham, 2010; Christenhusz et al. 2011; Christenhusz & Chase 2014), nebo jsou sesterské přesličkám a dohromady tvoří skupinu sesterskou leptosporangiátním kapradinám (viz. níže).
2)Ophioglossaceae a Psilotaceae tvoří monofyletickou skupinu sesterskou ke skupině obsahující leptosporangiátní kapradiny, Marratiaceae a potenciálně i Equisetaceae (Smith et al. 2006; Qiu et al. 2007; Rai & Graham 2010; Christenhusz & Chase 2014).
3)Postavení Equisetaceae je i dnes nejasné a převažují dvě možnosti: a) Equisetaceae jsou sesterské Maratiaceae a proto tvoří monofyletickou skupinu s Maratiaceae, sesterskou k leptosporangiátním kapradinám (Pryer et al. 2004; Smith et al. 2006; Qiu et al. 2007). b)Equisetaceae jsou sesterské všem ostatním kapradinám, včetně ostatních eusporangiátních (Rai et Graham 2010; Christenhusz al. 2011; Christenhusz & Chase 2014), tato možnost je použita ve výše uvedeném obrázku. Situace je každopádně komplikovaná, větve přesliček nemají silné podpory. Například Lehtonen (2011) přišel s konfliktními výsledky v rámci jedné studie, záleželo na metodě výpočtu.