Stegonia Venturi – širolistka

Rostliny poupátkovité, rostoucí v hustých porostech, obvykle bělavé, vzácněji zelené.

Lodyhy krátké, obvykle do 0.3 cm dlouhé, většinou nevětvené, na průřezu okrouhlé, střední svazek přítomen, sklerodermis slabě vyvinuta nebo chybí, hyalodermis chybí.

Axilární vlásky tvořeny ca. 3 – 12 buňkami, bazální buňky někdy silnostěnné.

Listy za sucha přitisklé nebo vehnuté, za vlhka nanejvýš slabě odstávající, široce vejčité až okrouhlé, silně lžícovitě vyduté, 1- 2 mm dlouhé. Okraje ploché nebo široce ohrnuté, často zoubkaté v horní části, jednovrstevné. Žebro slabé, končící pod špičkou až krátce hrotitě vybíhavé, někdy vybíhavé v hyalinní chlup, povrchové buňky ventrálně krátce obdélníkové, dorzální prodloužené. Na průřezu slabě vyvinuté vůdčí buňky, skupina hydroid, pouze dorzální stereidy, epidermis ventrálně ve formě ± nafouklých buněk, dorzální pouze ve spodní části listu.

Buňky v horní 1/4 – 1/3 listu často hyalinní, kosočtverečné až šestiúhlé, často užší směrem k okrajům, hladké, silnostěnné v apikální části listu a na okrajích, na průřezu v horní části dorzální stěny výrazně silnější než ventrální. Bazální buňky rozlišené, obdélníkovité, hyalinní, často nafouklé, někdy s více ztlustlými stěnami než v horní části.

Paroické nebo autoické. Gametangia terminální, perichaetiální listy slabě rozlišené.

Štět ca. 0.1 – 12 mm dlouhý, hnědý.

Tobolka vzpřímená, kleistokarpní nebo stegokarpní, vejčitá až válcovitá, prstenec někdy přítomen. Víčko krátce zobánkaté nebo neodlišené, čepička kápovitá.

Obústí u stegokarpních druhů chybí nebo ± rudimentární, přímé, tvořené 16 dělenými žlutými až oranžovými papilnatými zuby.

Výtrusy 20 – 50 µm, hnědé, téměř hladké až papilnaté.

Malý rod (3 druhy) rozšířený v Evropě, severní Africe, Asii, západní části Severní Ameriky a Mexiku, v Evropě jediný druh.

Stegonia latifolia (Schwägr.) Venturi ex Broth. – širolistka stříbřitá

Syn.: Pottia latifolia (Schwägr.) Müll. Hal.

Okraj plochý. Žebro končí pod špičkou nebo vybíhá v hyalinní chlup.

Buňky obsahující chlorofyl pouze ve střední části listu, ca. 8 – 20 µm široké, bazální buňky nafoukle obdélníkovité, až 120 µm dlouhé.

Autoická.

Štět ca. 0.4 – 1.0 cm dlouhý.

Tobolka stegokarpní, 1.0 – 2.0 mm dlouhá, vejčitě válcovitá, víčko krátce šikmo zobanité.

Obústí přítomno, tvořené 16 nepravidelnými hluboce dělenými zuby, do 200 µm vysoké.

Výtrusy nepravidelně okrouhlé, ca. 40 – 50 µm, papilnaté.

Ekologie:na bazických substrátech ve štěrbinách skal a na holé zemi na exponovaných místech, v alpinských polohách.

Rozšíření: Česká rep.: Krkonoše – Vel. Kotelní jáma (jediný údaj z r. 1951).
Celkové: Evropa, Kavkaz, severní a střední Asie, Čína, Grónsko.

Variabilita: variabilní je zejména míra vybíhavosti žebra a délka štětu i tobolky. Rostliny s hyalinním chlupem bývají označovány jako var. pilifera (Brid.) Broth. (fo. pilifera (Brid.) Mönk.).

Možné záměny: téměř nezaměnitelný druh.