Ptychomitrium Fürnr. – mnoholistec

Rostliny drobnější až poměrně robustní, v sevřených i rozvolněnějších, obvykle tmavě- až černozelených trsech.

Lodyhy přímé nebo poléhavé, nevětvené i výrazně větvené. Střední svazek a sklerodermis vyvinuty, hyalodermis chybí.

Listy za sucha přímé s pokroucenými špičkami nebo celé kadeřavé, za vlhka přímé, šikmo odstálé, mírně vyduté až kýlnatě vyduté, na bázi často podélně řáskaté, ze širší, někdy ± pošvaté báze oválně kopinaté, tupé či zašpičatělé, okraj rovný nebo vehnutý (nebo někdy dole ohrnutý), celokrajný až silně zubatý pod špičkou; horní část listu často dvouvrstevná (v podélných pruzích nebo při okrajích). Žebro končí ve špičce nebo blízko pod špičkou.

Buňky v horní části listu oválně čtvercovité, hladké nebo slabě papilnaté; v dolní části listu čárkovité až volně obdélníkovité, u některých druhů s laločnatými stěnami, křídelní buňky někdy vyvinuty.

Autoické. Perichaetiální listy nediferencovány. Sporofyty vyrůstají jednotlivě nebo po několika z jednoho obalu, štět dlouhý, přímý.

Tobolka oválná, vejčitá až válcovitá, přímá, hladká nebo nezřetelně podélně rýhovaná, prstenec vyvinut nebo nikoliv, víčko krátce až dlouze rovně zobanité.

Obústí jednoduché, tvořené 16 zuby, někdy perforovanými nebo nepravidelně rozeklanými ve 2-3 papilnatá niťovitá ramena. Čepička zvonkovitá, dole hluboce laločnatá, ± rýhovaná, hladká nebo papilnatá, zakrývající polovinu nebo i celou tobolku.

Široce rozšířený, poměrně velký rod s asi 40-50 druhy. V Evropě se vyskytují 3 druhy, u nás jediný.

Ptychomitrium polyphyllum (Sw.) Bruch & Schimp. – mnoholistec řáskatý

Syn.: Brachysteleum polyphyllum (Sw.) Hornsch.

Středně velké mechy v tmavě zelených, uvnitř až černavých, asi 2-5 cm vysokých polštářích.

Lodyhy ± přímé, mírně větvené.

Listy za sucha kadeřavé (zvláště horní polovina listů a listy na vrcholcích lodyh), za vlhka přímé, šikmo od lodyhy odstálé, ca. 3.5-5 mm dlouhé, ze širší báze pozvolna dlouze kopinaté, zašpičatělé, v dolní polovině a zejména při bázi podélně rýhované; okraj dole ohrnutý, dvouvrstevný, v horní třetině až hrubě nepravidelně zubatý. Žebro silné, končící ve špičce nebo krátce před špičkou, na průřezu s řadou vůdčích buněk, ventrálním i dorzálním svazkem stereid, epidermis vyvinuta dorzálně.

Buňky v horní části listu ± čtvercovité, hladké, dosti pravidelně uspořádané do podélných řad, ca. 8-10 (-12) µm široké, s velmi silně rovnoměrně ztlustlými buněčnými stěnami, směrem k bázi protaženější až dlouze obdélníkovité (4-8× delší než široké), s podélnými buněčnými stěnami výrazně silnějšími než příčnými; buňky u báze a v křídlech listů širší a kratší.

Štět přímý, žlutavý, 4-10 mm dlouhý, někdy vyvinuty 2 i více z jednoho obalu.

Tobolka přímá, protáhle oválná, hladká, světle žlutá až hnědavá. Víčko velmi dlouze a úzce zobanité. Čepička hladká. Obústí přímé, ca. 500-900 µm vysoké, 16 zubů hluboce děleno ve výrazně papilnatá niťovitá ramena.

Výtrusy ca. 10-12 (-14) µm, ± hladké.

Ekologie: mezofytický druh rostoucí epiliticky na kyselejších otevřených skalách a balvanech s tenkou vrstvou humusu.

Rozšíření: Česká rep.: nalezen pouze na konci 19. a začátku 20. století v Brdech na Třemšíně, u Mariánských Lázní a na Džbánu u Smečna. Uvedené lokality jsou nejvýchodnější v Evropě, ze sousedních zemí kromě Německa není druh známý.
Celkové : Evropa (oceánická), Makaronésie.

Variabilita: druh je variabilní zejména v míře zubatosti listů pod špičkou, délce štětu a obústí, do jisté míry ztloustnutí buněčných stěn, délce listů a dalších znacích. Charakteristické znaky jako zubatost listů pod špičkou a podélné řásky při bázi nemusí být na některých listech (zejména spodnějších) příliš zřetelné.

Možné záměny: obtížně zaměnitelný druh.

Ilustrace: habitus (WWW, ©M. Lüth), habitus plodné rostliny, detail habitu, listy, detail špičky listu, průřez listem, horní buňky čepele, bazální buňky, obústí.

Verze 1.0 (29.6.2004): přepracování textu, vytvořeného v r. 1999. Přidání obrázků.