Autor: J. Kučera
Verze: 1.0 (25.1.2004)
Pterygoneurum Jur. – lupenitka
Rostliny poupátkovité, jednotlivě rostoucí nebo v řídkých nebo hustších porostech.
Lodyhy krátké, do 5 mm, na průřezu okrouhle pětiboké, se středním svazkem, sklerodermis i hyalodermis chybí.
Axilární vlásky v paždí horních listů tvořené hyalinními buňkami, bazální buňka někdy hnědá.
Listy nahloučené, za sucha přitisklé, za vlhka slabě odstálé, vyduté, obvykle 0.7 – 2 mm dlouhé, vejčité, obvejčité až jazykovité, s obvykle široce kopinatou špičkou. Okraje ploché, široce vehnuté v horní části, jednovrstevné, celokrajné nebo ve špičce vybíhavými buňkami zoubkaté. Žebro poměrně slabé, vybíhavé v hladký nebo zubatý hyalinní chlup nebo hrotitou špičku, na ventrální straně v horní části listu s 2 – 4 jednovrstevnými lamelami, které tvoří tenkostěnné, hladké nebo papilnaté buňky, někdy z lamel vycházejí další větvená nebo nevětvená vlákna. Dorzální povrchové buňky prodloužené. Na průřezu žebrem obvykle pouze 2 vůdčí buňky, svazek hydroid, vrstva dorzálních stereid a slabě rozlišená dorzální epidermis.
Buňky v horní části listu čtvercové nebo krátce obdélníkovité, 10 – 20 µm široké, hladké nebo s jednotlivými papilami, tenkostěnné nebo ± rovnoměrně ztlustlé. Bazální buňky odlišené, hyalinní, obdélníkové, tenkostěnné, obvykle nafouklé.
Jednodomé – autoické nebo paroické (naše druhy autoické). Perichaetia terminální, perichaetiální listy slabě rozlišené. Perigonia terminální nebo v úžlabí horních listů.
Štět 0.2 – 12 mm dlouhý, hnědočervený.
Tobolka pohárkovitá až válcovitá, stegokarpní, u druhu P. kozlovii kleistokarpní, prstenec tvořený 1 – 3 řadami drobných, slabě nafouklých buněk. Víčko kuželovité až zobánkaté, čepička kápovitá nebo mitrovitá, laločnatá.
Obústí chybí nebo rudimentární, odpadající s víčkem.
Výtrusy 15 – 50 µm, poměrně silně papilnaté.
Nevelký rod s kosmopolitním rozšířením, v Evropě podle pojetí 7 – 8 druhů.
Literatura:
Guerra J., Cano M.J. & Ros R.M. 1995. El género Pterygoneurum Jur. (Pottiaceae, Musci) en la Península Ibérica. Cryptogamie: Bryologie, Lichénologie 16(3): 165-175.
Segarra J.-G., Puche F., Frey W. & Kürschner H.. 1998. Pterygoneurum squamosum (Pottiaceae, Musci), a new moss species from Spain. Nova Hedwigia 67: 511-515.
Klíč k určení druhů
1a | Sporofyt vyniklý, štět 1 - 12 mm dlouhý | 2 |
1b | Sporofyt ponořený, na 0.2 - 0.3 mm dlouhém štětu | |
2a | Obústí chybí, štět 1 - 2.5 (-3) mm dlouhý, buňky víčka ve svislých řadách, spory (20-) 32 - 36 (-45) µm | |
2b | Redukované obústí přítomno, odpadává s víčkem, buňky víčka v šikmých spirálních řadách, štět 3.5 - 9 (-12) mm dlouhý, spory (15-) 19 - 25 (-30) µm |
Pterygoneurum lamellatum (Lindb.) Jur. – lupenitka lištnatá (lupenitka listnatá)
Listy vejčité, lamely bez filament, některé jejich buňky papilnaté.
Okraje ve špičce obvykle celokrajné. Žebro vybíhavé v téměř hladký hyalinní chlup.
Buňky v horní části listu ± čtvercové, tenkostěnné, hladké nebo velmi řídce dorzálně papilnaté, ca. 13 – 18 µm široké. Bazální buňky obdélníkovité, téměř nenafouklé.
Štět 3.5 – 9 (–12) mm dlouhý.
Tobolka dlouze vejčitá, 0.35 – 0.6 mm široká. Víčko zobánkaté, buňky zobánku v šikmých spirálních řadách. Čepička kápovitá.
Obústí rudimentární, tvořené nepravidelně anastomózujícími částmi, odpadající s víčkem.
Výtrusy (15–) 19 – 25 (–30) µm, papilnaté.
Ekologie: na vápnité zemi, často na spraši na výslunných xerotermních místech ve velmi teplých oblastech.
Rozšíření: Česká rep.: vzácně v nejteplejších
oblastech státu. Praha – mezi Hlubočepy, Zlíchovem a Chuchlí, Klukovice, Ivančice,
Veverská Bítýška, Popice u Hustopeč.
Celkové: jižní, střední a západní Evropa, severní Afrika a střední Asie.
Variabilita: poměrně značná je variabilita v délce štětu, délce a šířce tobolky i velikosti spor.
Možné záměny: P. ovatum – kromě klíčových znaků na sporofytu se liší širší tobolkou, v gametofytu pak více ztlustlými, zcela hladkými buňkami v horní části listu, lamelami tvořenými hladkými buňkami, z nichž vycházejí 1 – 2 buněčné filamenty a více zubatým hyalinním chlupem.
Ilustrace: BFNA.
Pterygoneurum ovatum (Hedw.) Dixon – lupenitka drobná
Syn.: Gymnostomum ovatum Hedw., Pottia cavifolia [Ehrh. ex] Fürnr., nom. illeg., Pterygoneurum pusillum C.E.O. Jensen
Listy obvejčité nebo podlouhle vejčité, lamely tvořené hladkými tenkostěnnými buňkami, často s 1 – 2 buněčnými filamenty.
Okraje ve špičce zoubkaté vybíhajícími buněčnými rohy. Žebro vybíhá v krátký nebo dlouhý, drobně zubatý chlup.
Buňky v horní části listu zaoblené, čtvercové nebo krátce obdélníkové, rovnoměrně ztlustlé, hladké, ca. 9 – 14 µm široké. Bazální buňky obdélníkové, nafouklé.
Štět 1 – 2.5 (–3) mm dlouhý.
Tobolka vejčitá, 0.6 – 0.8 mm široká. Víčko zobánkaté, buňky zobánku ve svislých řadách. Čepička kápovitá.
Obústí chybí.
Výtrusy (20–) 30 – 36 (–45) µm, silně papilnaté.
Ekologie: stejná jako u předchozího druhu, ojediněle i na méně teplých stanovištích než ostatní druhy.
Rozšíření: Česká rep.: v českém
a moravském termofytiku obecný, roztroušené lokality v mírně teplých oblastech.
Mapa rozšíření viz Pospíšil, Čas. Mor. Mus., Sci. Nat., 60 (1975): 125–146.
Celkové: Evropa, Makaronésie, severní Afrika, Blízký a Střední východ, severní
Asie, Indie, Austrálie, N. Zéland, Severní Amerika, Mexiko.
Variabilita: variabilní je zejména velikost spor a délka hyalinního chlupu. Rostliny s chlupem tak dlouhým nebo delším, než je délka listu bývají označovány jako fo. incanum (Nees & Hornsch.) Podp.
Možné záměny: P. lamellatum – viz poznámku pod tímto druhem.
Pterygoneurum subsessile (Brid.) Jur. – lupenitka přisedlá
Listy široce vejčité, lamely tvořené papilnatými buňkami, bez filament.
Okraje ve špičce zoubkaté vybíhajícími buněčnými rohy. Žebro vybíhá v obvykle zubatý hyalinní chlup.
Buňky v horní části listu čtvercové nebo úhelnaté, téměř neztlustlé, na spodní straně s jednotlivými kónickými papilami nebo papilami ve tvaru c, ca. 12 – 15 µm široké. Bazální buňky obdélníkové, nafouklé.
Štět 0.2 – 0.3 mm dlouhý.
Neodvíčkovaná tobolka ± sférická, odvíčkovaná pohárkovitá. Víčko kuželovitě zobánkaté, buňky zobánku ve svislých řadách. Čepička kápovitá nebo mitrovitá.
Obústí chybí.
Výtrusy (30–) 35 – 50 (–55) µm, silně papilnaté.
Ekologie: stejná jako u P. lamellatum.
Rozšíření: Česká rep.: hojně roztroušeno
v českém a moravském termofytiku, do mezofytika zasahuje jen okrajově
na vhodných stanovištích. Mapa rozšíření viz Pospíšil, Čas. Mor. Mus., Sci.
Nat., 60 (1975): 125–146.
Celkové: střední a jižní Evropa, severní Afrika, severní Asie, Severní a Jižní
Amerika.
Variabilita: méně variabilní než naše ostatní druhy.
Možné záměny: v plodném stavu nezaměnitelný druh, sterilní se od našich ostatních druhů pozná podle poměrně výrazných papil na dorzální straně listů.