Plagiochila (Dumort.) Dumort. – kapraďovka

Rostliny různého charakteru, od světle zelených až po černozelené či hnědavé, v mohutných porostech, trsech či polštářích na nejrůznějším substrátu (rovněž i epifyticky na větvích stromů), vzácněji vtroušené mezi jiné mechorosty.

Lodyhy 1 – 50 cm dlouhé, vystoupavé, vzpřímené nebo převislé, jednoduché nebo až hojně terminálně (typ Frullania) nebo laterálně-interkalárně (typ Plagiochila) větvené, některé druhy i s laterálně-interkalárními stolony. Často přítomny dva typy lodyh – poléhavé bazální, drobnolisté nebo bezlisté, s přítomnými, často nepříliš hojnými rhizoidy a z nich vyrůstající vzpřímené, listnaté lodyhy obvykle bez rhizoidů.

Listy většinou střídavé, šikmo podloženě vetknuté, od lodyhy odstávající, velmi variabilní ve tvaru (nedělené, dvoulaločné, okraj obvykle zubatý až brvitý), často sbíhavé oběma okraji, zadní okraj zpravidla nazpět zahnutý, takže listy jsou zčásti konvexní. Spodní listy přítomny, většinou však redukované na slizové papily, které jsou mnohdy i zakrnělé.

Buňky obvykle kolenchymatické; siličná tělíska ve větším počtu v buňkách, složená z drobných krůpějí.

Nepohlavní rozmnožování pouze u některých druhů ve formě opadavých listů, částí listů apod., nikdy však pomocí gem.

Dvoudomé druhy, vzácně plodné. Androecea klasnatá, tvořená silně vakovitými samčími obalnými listy, která jsou mnohem menší než listy sterilních lodyžek; v paždí 1 – 3 antheridia s dvouřadou stopkou. Gynaecea terminální, samičí obalné listy prakticky shodné s listy sterilních lodyžek, nejvýše nepatrně větší a hustěji zubaté. Periant obvykle ve spodní částí vyklenutý, v horní polovině silně laterálně zploštělý, u ústí obvykle nezúžený. Ústí periantu celokrajné až hrubě brvité.

Štět poměrně krátký, tvořen množstvím nediferencovaných buněk. Tobolka vejčitá, oválná až téměř kulovitá, stěna 4 – 10-vrstevná. Výtrusy obvykle širší než mrštníky; mrštníky tvořeny (1 –) 2 šroubovicemi.

Nejpočetnější rod játrovek, rozšířený hlavně v tropech, počet druhů se odhaduje v rozmezí 1000 – 1600. V Evropě více než 10 druhů, většinou se vyskytujících pouze v západní Evropě. Na našem území pouze dva druhy.

Klíč k určení druhů:

Plagiochila asplenioides (L.) Dumort. – kapraďovka sleziníkovitá

Syn.: Plagiochila asplenioides var. major Nees, Plagiochila major (Nees) S.W. Arnell

Světle zelené, olivově zelené, hnědozelené až hnědě zelené rostliny v řídkých porostech, někdy vtroušené mezi jiné mechorosty.

Lodyhy vystoupavé nebo vzpřímené, pouze ojediněle laterálně-interkalárně větvené, asi 4 – 10 (– 13) cm vysoké, za sucha zkroucené. Rhizoidy velmi vzácné, v bazálních částech lodyh.

Listy asymetricky oválné až široce asymetricky oválné, od lodyhy odstávající nebo slabě bočně k lodyze přitisklé, slabě sbíhavé, nedělené, ploché až konvexní, za sucha svinuté, okraj listů zubatý. Spodní listy nezřetelné.

Buňky tenkostěnné s nepatrnými rohovými ztluštěninami, na okraji někdy 1 – 4 řady buněk s nepatrně ztloustlými stěnami, 20 – 30 µm v průměru, uprostřed listů (25 –) 30 – 35 (– 40) µm. Kutikula jemně papilnatá, vzácněji hladká. Siličná tělíska po 3 – 10 (– 15) v buňce, oválná, 5 – 10 × 3 – 5 µm.

Vegetativní rozmnožování chybí.

Dvoudomý druh. Samčí rostliny často v samostatných porostech, menší než sterilní rostliny. Androecea kompaktní, tvořená 5 – 10 páry silně vydutých, světleji zelených až žlutozelených, téměř celokrajných obalných listů, nesoucích v paždí 2 – 3 antheridia. Gynaecea terminální. Samičí obalné listy podobné listům sterilních lodyžek. Periant v horní části silně zploštělý, ale nekýlnatý, ústí periantu rozšířené, podobně jako listové okraje zubaté až brvité, šikmo skloněné.

Výtrusy 15 – 20 µm, mrštníky 7 – 10 µm v průměru.

Ekologie: obvykle v jehličnatých lesích na polostinných mechatých okrajích lesních cest, stinných vlhkých místech na holé zemi, často též na lesních prameništích.

Rozšíření: Česká rep.: poměrně hojný druh na celém území v odpovídajících biotopech z pahorkatin do hor.
Celkové: Aljaška, Evropa až po Kavkaz.

Variabilita: celkově značně variabilní druh v téměř všech charakteristikách (velikost, tvar listů, zubatost apod.); byla popsána řada variet a forem, jedná se však vždy o stanovištní modifikace.

Možné záměny: prakticky pouze s následujícím druhem (viz tento druh).

Plagiochila porelloides (Torr. ex Nees) Lindenb. – kapraďovka podhořankovitá

Ve většině znaků shodná s předešlým druhem.

Rostliny poněkud drobnější než předešlý druh, spíše sytě zeleně zbarvené, porosty kompaktnější.

Lodyhy nejvýše 2 – 4 (– 5) cm vysoké. Listy poněkud užší, s ojedinělými nebo hojnými, drobnějšími zuby. Buňky spíše menší, 25 – 30 (– 35) µm ve střední části listů.

Ekologie:nejčastěji na suchých i vlhčích stinných silikátových i bazických skalách, vzácněji na holé zemi i na tlejícím dřevě či bázích stromů.

Rozšíření: Česká rep.: hojný druh na celém území z nížin do lesního pásma hor.

 Celkové: Severní Amerika, Evropa, Sibiř až po Dálný Východ.

Variabilita:velmi variabilní druh v řadě znaků, např. ve velikosti buněk, rohových ztluštěninách, velikosti listů apod.

Možné záměny: oba naše zmíněné druhy se liší prakticky pouze v kvantitativních charakteristikách; biochemické a kultivační experimenty však ověřily stálost obou taxonů a jejich znaků. Nicméně existuje řada přechodných forem (zakrnělé rostliny druhu P. asplenioides versus maximálně vyvinuté rostliny P. porelloides), které lze pouze obtížně zařadit. Vzhledem k této skutečnosti Schuster (1980) přiřazuje tento taxon jako poddruh (P. asplenoides subsp. porelloides (Torr. ex Nees) R.M. Schust.) k předešlému druhu, který chápe rovněž dosti široce (přiřazuje k němu i např. arktický druh P. arctica Bryhn & Kaal.).

Poznámka: Velenovský (1902) uvádí ze Šumavy (Plesná) ještě atlantský druh Plagiochila spinulosa (Dicks.) Dumort. Dokladová položka v herbáři Velenovského (PRC, rev. J. Podpěra) však patří k druhu P. porelloides (Torr. ex Nees) Lindenb.

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (17.1.2005): Vytvoření textu.

Verze 1.1 (3.10.2017): Úprava textu (počty druhů, aut. zkratky).