Plagiobryum Lindb. – jehnědovka

Syn.: Zieria Schimp.

Menší až středně velké rostliny, rostoucí v polštářích nebo trsech, různých barev.

Lodyhy vzpřímené, větvené, na bázi s hnědočervenými rhizoidy, střední svazek přítomen.

Listy ± rovnoměrně na lodyze rozmístěné v nezřetelných spirálních řadách, poměrně široce vejčité až vejčitě kopinaté, vyduté, s plochým nebo mírně ohrnutým, jednovrstevným okrajem, ± celokrajné. Žebro obvykle vybíhavé nebo končící ve špičce, na průřezu se svazkem (sub)stereid ve střední části, ventrálně i dorzálně s rozlišenými velkými epidermálními buňky chybí.

Buňky v horní části listu volné, široce kosníkovité nebo nepravidelně obdélníkové, tenkostěnné, hladké, k okraji poněkud užší, ale netvořící zřetelný okraj, směrem k bázi se prodlužují do obdélníkových, někdy načervenalých; na křídlech buňky kratší, někdy poněkud nafouklé.

Dvoudomé. Perichaetia terminální, perichaetiální listy kopinaté, s užšími a více silnostěnnými buňkami než ve vegetativních listech.

Štět prodloužený, někdy jen o málo delší než tobolka.

Tobolka převislá, asymetrická, s dlouhým krkem, často delším než asymetricky vejčitá výtrusnice, prstenec z velkých, prchavých buněk; víčko kuželovité. Čepička kápovitá.

Obústí ve dvou kruzích, exostom často kratší než segmenty endostomu, bazální membrána tvoří ca. 1/3 – 1/2 výšky endostomu, cilie rudimentární.

Poměrně malý rod s udávanými ca. 7 druhy téměř po celém světě kromě Jižní Ameriky, již. a jihových. Asie, Austrálie a Oceánie. V Evropě dva druhy, u nás jediný.

Poznámka: Postavení a vymezení rodu je v současné době nejisté. Radikální změnu klasického pojetí, která ponechává rod zcela bez morfologických znaků, vymezitelných vůči rodu Bryum, představuje práce Pedersen & Hedenäs (Bryologist 108(1), 123-128, 2005), toto pojetí zde však není akceptováno.

Plagiobryum zieri ([Dicks. ex] Hedw.) Lindb. – jehnědovka stříbřitá

Syn.: Bryum zieri (Dicks. ex) Hedw., Zieria julacea Schimp., nom. illeg.

Rostliny v 1 – 2 (–4) cm vysokých, hustých, stříbřitě zelených trsech.

Lodyhy subapikálně větvené, lámavé, jehnědovitě olistěné. Rhizoidy na bázi lodyhy jemně papilnaté. Listy pouze ve spodní části zelené, v horní hyalinní, široce vejčité, o málo delší než široké, 1 – 2 mm dlouhé, vyduté, střechovitě na sebe nasedající, postupně zúžené do špičky. Okraj plochý, celokrajný nebo jemně zoubkatý vybíhavými buněčnými rohy pod špičkou. Žebro červenohnědé, končící ve špičce nebo těsně pod ní.

Buňky v horní části listu kosníkovité, tenkostěnné, ca. 16 – 30 µm široké, na okraji 2 – 3 řady buněk užších a více silnostěnných, na bázi a křídlech buňky obdélníkové.

Štět červený, silný, prohnutý, 6 – 10 mm dlouhý.

Tobolka horizontální až nící, v mládí zelená, postupně žloutnoucí až hnědnoucí, ca. 3 – 5 mm dlouhá, s krkem delším než asymetricky klenutá výtrusnice, exothecium s povrchovými průduchy, ústí šikmé, prstenec ze dvou řad loupavých buněk. Víčko kuželovité, špičaté.

Zuby exostomu červenohnědé, naspodu papilnaté, v horní části hyalinní a hladké, obvykle kratší než zuby endostomu, segmenty endostomu úzce perforované, cilie rudimentární.

Výtrusy hrubě papilnaté, 30 – 40 µm, dlouho vytrvávající v tetrádách.

Ekologie: obvykle v ± stinných a vlhčích štěrbinách silikátových, mírně bazických skal ve vyšších polohách horského, subalpínském a alpínském stupni.

Variabilita: druh není příliš variabilní, u sporofytu bývá poněkud proměnlivá vzájemná výška exo- a endostomu.

Rozšíření: Česká rep.: patrně pouze v Krkonoších a Hrubém Jeseníku, kde jej lze nalézt roztroušeně, zejména v karech na výchozech mírně bazických hornin.
Celkové: Evropa, severní a jižní Afrika, Turecko, Kavkaz, střední Asie, Sibiř, Čína, Japonsko, Severní a Střední Amerika (Guatemala).

Možné záměny: Bryum argenteum – liší se kromě znaků sporofytu (malá, krátce hruškovitá, symetrická tobolka) žebrem, končícím obvykle poměrně daleko pod špičkou, buňky listů jsou menší, do 16 µm široké a více ztlustlé.
Anomobryum julaceum – viz poznámku pod tímto druhem.

Ilustrace na WWW: habitus (M. Lüth).

Poznámka: druh Plagiobryum demissum (Hook.) Lindb. byl z našeho území udáván Šmardou z Hrubého Jeseníku; položky však patří druhu P. zieri. Výskyt na našem území je poměrně nepravděpodobný, protože se jedná o vysokohorský druh vyššího alpínského až subniválního stupně.

Verze 1.0 (18.10.2004): vytvoření textu.