Myurella Bruch & Schimp. – penízkovec

Rostliny drobné, zelené až žlutozelené, bělavé nebo namodrale či šedozelené, jednotlivé mezi jinými mechy nebo tvořící řídké až husté polštáře. Lodyhy poléhavé až vzpřímeně, nevětvené nebo jen málo při bázi nepravidelně svazčitě větvené, za sucha křehké a lámavé, na průřezu oválné, se slabým, ale ± zřetelným nebo chybějícím středním svazkem, vně s 2–3 řadami tlustostěnných korových buněk bez hyalodermis, pod nimiž je několik vrstev tenkostěnných buněk, s hustě nebo volně jehnědovitě či střechovitě se kryjícími listy. Větve zpravidla tupě zakončené, někdy ztenčené až niťovité. Rhizoidy načervenalé, papilnaté, vyrůstající jednotlivě v úžlabí listů nebo svazčitě v dolních částech lodyh. Listy v 5 řadách, přitisklé, střechovitě se kryjící nebo volnější, přímo až šikmo odstálé, silně vyduté, téměř okrouhlé až vejčitě kopinaté, tupě, většinou však ostře, náhle nebo zvolna zašpičatělé, na okraji ploché, zejména v dolní části listů slabě, ostře nebo až brvitě zubaté. Čepel jednovrstevná. Žebro chybí nebo je velmi krátké a slabé, jednoduché nebo dvojité či rozvětvené. Buňky silnostěnné, slabě tečkované, téměř hladké nebo na dorzální straně papilnaté, krátce zaobleně šestiboké nebo kosníkovité, na bázi až čtyřboké, křídelní buňky nejsou odlišeny. Gametangia v poupátkovitých červenohnědých obalech. Perichaetiální listy tuhé, delší než lodyžní listy, protáhle kopinaté, zvolna a ostře zašpičatělé, bez žebra, s protáhlými až čárkovitými buňkami.
Dvoudomé druhy. Štět červený, tenký, rovný nebo slabě zprohýbaný, hladký, vyrůstající z válcovité pošvičky. Tobolka přímá, symetrická, eliptická nebo vejčitá. Prstenec opadavý, ze 2–3 řad velkých buněk. Obústí dvojité, plně vyvinuté, vnější zuby zřetelně lemované, dole příčně čárkované, nahoře papilnaté; zuby vnitřního obústí papilnaté, ± stejně dlouhé nebo delší než článkované brvy, bazální membrána poměrně vysoká. Víčko kuželovité, tupé až zašpičatělé. Čepička malá, kápovitá, holá a pomíjivá. Výtrusy malé, jemně papilnaté.

Rod s pravděpodobně pouze třemi druhy, vyskytujícímí se i v Evropě, u nás jediný.

Poznámka. Rod byl na základě velmi nápadných a v rámci bokoplodých mechů poměrně jedinečných znaků tradičně spojován s rodem Pterigynandrum do čeledi Pterigynandraceae Schimp. Již Hedenäs (1995) však na základě některých morfologických znaků (nepřítomnost pseudoparafylií, papilnaté purpurové rhizoidy s axilární inzercí, bělavě žluté vnitřní obústí) navrhoval řadit tento rod do čeledi Plagiotheciaceae, a tento názor byl potvrzen ve všech následujících molekulárně-fylogenetických studiích (např. Pedersen & Hedenäs (2002) nebo Huttunen & al. (2013).

Pedersen N, Hedenäs L (2002) Phylogeny of the Plagiotheciaceae Based on Molecular and Morphological Evidence. Bryologist 105: 310–324. doi:10.1639/0007-2745(2002)105[0310:POTPBO]2.0.CO;2

Huttunen S, Ignatov MS, Quandt D, Hedenäs L (2013) Phylogenetic position and delimitation of the moss family Plagiotheciaceae in the order Hypnales: Phylogenetics of Plagiotheciaceae. Bot J Linn Soc 171: 330–353. doi:10.1111/j.1095-8339.2012.01322.x

Myurella julacea (Schwägr.) Schimp. – penízkovec jehnědovitý

Rostliny obvykle do 2 cm vysoké, žlutozelené až modrozelené, za sucha bělavé. Téměř stejně dlouhé větve tupě zakončené, i s listy 0,3–0,5 mm široké. Listy široce okrouhlé až široce vejčité, tupé nebo s krátkou nasazenou špičkou, 0,3–0,6 × 0,3–0,5 mm, vyduté, na okraji ostře zubaté. Buňky silnostěnné, 10–25 × 7–9 µm, většinou s nízkou papilou na hřbetní straně v horním konci buňky nebo hladké. Rozmnožovací gemy někdy v paždí listů.

Sporofyt vzácný. Štět až 1,5 cm dlouhý. Tobolka 0,6 × 1–1,5 mm. Buňky exothecia tlustostěnné. Zuby obústí kolem 0,4 mm dlouhé, bazální membrána 100 µm vysoká. Výtrusy 10–14 µm, téměř hladké.

Ekologie: na humusu ve štěrbinách bazických (vápencových i silikátových s vyšším obsahem bází) skal ve vyšších polohách, obvykle okolo hranice lesa nebo nad ní.

Rozšíření: Česká rep.: v současnosti druh znám pouze z Velké Kotelní jámy v Krkonoších (malá populace) a Velké kotliny v Hrubém Jeseníku (poněkud větší populace), literární údaje též z jesenických Petrových kamenů.
Celkové: široce rozšířený druh na celé severní polokouli (v mírném pásu pouze v horách), zasahuje i do Jižní Ameriky (Argentina) a na subantarktické ostrovy.

Variabilita: na našem území vzhledem ke vzácnosti málo proměnlivý druh, ale mimo naše území se vyskytují formy s nápadně zubatými okraji listů a více papilnatými buňkami, které se blíží druhu M. sibirica, takové rostliny jsou označovány jako var. scabrifolia Lindb. ex Limpr., s nejasnou taxonomickou hodnotou.

Možné záměny: u nás prakticky nezaměnitelný druh, snad jedině může připomínat druh Pterigynandrum filiforme, který se odlišuje žlutozelenou nebo tmavěji zelenou, ne modravou barvou, hustším větvením, delšími buňkami listů a obvykle i delšími, ostřeji zašpičatělými listy, jeho lodyžky nejsou lámavé.

Fotografie a ilustrace na webu: bryo.cz (Š. Koval), Bildatlas der Moose Deutschlands (M. Lüth), arctoa.ru, Wikimedia Commons.

Poznámky k verzi:

Verze: 1.0 (28.1.2021): Doplnění popisů rodu a druhu s využitím staršího textu Z. Hradílka.

Verze: 0.1 (2.11.2020): Vytvoření předběžné verze textu bez popisů.