Mielichhoferia Hornsch. – měďovka

Vzhledem k neustálenému a v současné době se vyvíjejícímu vymezení rodu (viz níže) následující popis zahrnuje pouze evropské druhy M. elongata a M. mielichhoferiana.

Menší až středně velké rostliny, tvořící hustě sevřené, žlutozelené až namodralé, lesklé trsy.

Lodyhy přímé, slabě větvené nebo pod vrcholem se shlukem drobnolistých, snadno lámavých inovací, dole slabě vlášenité, ca. 0.5 – 3 cm vysoké.

Listy k lodyze střechovitě přitisklé nebo lehce odstálé, v naznačených řadách, kopinaté až vejčitě kopinaté, s okrajem v horní polovině zubatým, rovným nebo dolů mírně ohnutým. Žebro silné, zpravidla pod nebo ve špičce končící.

Buňky tenkostěnné nebo s mírně rovnoměrně ztlustlými buněčnými stěnami, hladké, v horní části listu (dlouze) obdélníkovité ač čárkovité nebo čárkovitě kosodélníkové, směrem k bázi postupně přecházejí v krátce obdélníkové, na okrajích někdy užší a delší, avšak netvořící výrazný lem, křídelní buňky neodlišeny.

Dvoudomé. Perichaetia zdánlivě laterální na inovacích pod vrcholem.

Štět ca. 1 cm dlouhý, červený, obvykle mírně vlnitý a v horní části zakřivený.

Tobolka přímá až nachýlená, hruškovitá, symetrická, s výrazným širokým krkem (zdéli výtrusnice nebo častěji kratším) a zúženým ústím, prstenec loupavý, tvořen buňkami ve 3-4 řadách, průduchy svrchní, víčko nízce kuželovité, někdy s drobným zobánkem, čepička kápovitá.

Obústí jednoduché, tvořené 16 volnými nebo někdy spárovanými, kopinatými, jemně papilnatými zuby endostomu na velmi nízké bazální membráně, exostom chybí nebo redukovaný.

V rodu bylo popsáno přes 100 druhů, vyskytujících se po celém světě, v Evropě 2 druhy.

Poznámka: do rodu byly tradičně zahrnovány taxony čeledi Bryaceae s redukovaným exostomem. Ukazuje se však (viz poznámku u charakteristiky čeledi Bryaceae), že tento znak, stejně jako jiné dosud běžně používané znaky v taxonomii čeledi, nekoresponduje se znaky molekulárními. Na základě těchto poznatků byly dosud analyzované taxony kromě M. elongata a M. mielichhoferiana přesunuty do jiných rodů, zejm. rodu Bryum. Přirozenější vymezení rodu je tedy teprve otázkou budoucích studií.

Mielichhoferia mielichhoferiana (Funck) Loeske – měďovka Mielichhoferova

Syn.: Mielichhoferia mielichhoferi (Hook.) Wijk & Margad., Mielichhoferia nitida Nees & Hornsch.

Rostliny asi 0,5 – 3 cm vysoké.

Listy k lodyze přitisklé, úzce kopinaté, zašpičatělé, do 1 mm délky, někdy s ohrnutým okrajem uprostřed  listu, ve špičce mírně zubaté. Žebro silné, zpravidla těsně pod špičkou končící, na průřezu se dvěma řadami vůdčích buněk, stereidy pouze dorzální.

Buňky v horní části dlouze kosodélníkové, 7 – 10 µm široké, 5 – 8× delší než široké, s mírně ztlustlými buněčnými stěnami, při bázi rozšířené, krátce obdélníkové až čtvercové.

Sporofyt poměrně vzácný, u nás zatím pouze sterilní. Výtrusy jemně papilnaté, ca. 15 µm.

Ekologie: nejčastěji ve štěrbinách vlhkých kyselých silikátových skal se zvýšeným obsahem těžkých kovů, zejména mědi nebo železa v montánním až alpínském pásmu.

Rozšíření: Česká rep.: dosud známa pouze jediná lokalita objevená v r. 1997 (F. Müller, Bryonora 20: 4-7, 1997): Krušné hory, Vlčí jámy u Horní Blatné, vlhká skála v pince starého opuštěného cínového lomu.
Celkové: Evropa – Skotsko, Skandinávie, Harz, Ardeny, Alpy, Pyreneje, bulharské a jugoslávské hory, Maroko, Asie (Kavkaz, Kazachstán, vých. Sajan, Čína, Čukotka, Sachalin), Severní Amerika.

Variabilita: variabilní ve velikosti rostlin a zbarvení (různé odstíny žlutozelené až namodralé barvy). Problémy často působí odlišení od příbuzného druhu Mielichhoferia elongata (Hoppe & Hornsch.) Nees & Hornsch., se kterým se M. mielichhoferiana prokazatelně kříží (srov. např. Shaw A.J. (1994): Systematics of Mielichhoferia (Bryaceae, Musci) 3. Hybridization between M. elongata and M. mielichhoferiana. – American Journal of Botany 81(6): 782-790) – rostliny z hybridních rojů mají znaky přechodné.

Možné záměny: Mielichhoferia elongata – má listy širší, vejčité až vejčitě kopinaté, široce zašpičatělé až zatupělé, buněčnou síť volnější – méně ztlustlé, kratší a širší buňky (10 – 20 µm široké), na bázi méně odlišné, na průřezu žebrem je ventrálně pouze jedna vrstva vůdčích buněk.
Pohlia sp. div. – tobolka je převislá, má dobře vyvinutý exostom, v habitu rostliny nevykazují charakteristickou kombinaci nízkých, lesklých, ve starších částech žlutavých a v mladších namodralých rostlin, rostoucích na vlhkých skalách s vysokým obsahem kovů.

Verze 1.0 (16.9.2004): úprava textu, vytvořeného v r. 1999, převod do html.