Hlavní stránka | Přehled systému

Autor: J. Váňa

Verze: 1.0 (7.1.2005)

Lunulariaceae H. Klinggr. – lunatkovité

 

Monogenerická čeleď. Popis viz charakteristiku rodu.

 

Lunularia Adans. – lunatka

 

Rostliny poměrně velké, až 3 cm dlouhé a 1 – 1,5 cm široké, jednotlivé nebo ve skupinách, přitisklé k substrátu.

Stélky široce pentlicovité, světle či jasně zelené, slabě lesklé, někdy poněkud zbělené nebo naopak ve stáří nahnědlé, jemně políčkované, asi 2 – 5 cm dlouhé a kolem 1 cm široké, dichotomicky větvené (bez ventrálních větví), někdy vytvářející nepravidelné růžice, na koncích zatupělé a proliferující, ploché nebo slabě vyduté, na okraji zvlněné či laločnatě nakadeřené. Rhizoidy hladké a čípkaté. Dorzální epidermis tvořena šestibokými tenkostěnnými buňkami s nepatrnými rohovými ztluštěninami, jen velmi slabě políčkovaná, s bělavými, poněkud vystupujícími jednoduchými dýchacími otvory lemovanými 3 – 6 kruhy buněk tvořenými 6 – 10 buňkami. Žebro široké, tupě kýlnaté a znenáhla zúžené. Základní pletivo až 20 – 25 buněk ve střední části (více než 0,7 výšky stélky), 3 – 4 buňky na křídlech vysoké, v mnoha buňkách 20 – 30 µm velké siličné tělísko; asimilační pletivo jednovrstevné, dýchací dutiny vyplněny krátkými, 3 – 4 buňky vysokými rozvětvenými vlákny. Ventrální šupiny podél žebra, navzájem oddálené, ve 2 řadách, bezbarvé, poloměsíčité, tvořené tenkostěnnými buňkami, z nichž některé obsahují jedno siličné tělísko, a s okrouhlým až ledvinitým či poloměsíčitým, na bázi silně zúženým přívěskem.

Prakticky vždy jsou přítomny drobné sníženiny ve stélce, lemované poloměsíčitým, vzpřímeným valem, ve kterých se tvoří terčovité, krátce stopkaté gemy.

Dvoudomý druh, u nás pouze sterilní. Samčí terče (receptakula) se tvoří terminálně na postranních větvích stélky, pokračujícím růstem se stávají pseudolaterálními, podlouhle oválné či podlouhle vejčité, ostře ohraničené okrajovým valem, nestopkaté, avšak zřetelně vyvýšené, nelemované šupinami. Samičí receptakula rovněž pseudolaterální, na bázi lemovaná hyalinními, vzpřímenými, rozdřípenými šupinami. Stopka receptakula 3 – 4 cm dlouhá, bez rhizoidální rýhy, podobně jako receptakulum světle zelená. Receptakulum zprvu vyduté, bradavičnatě drsné, tvořené 4 (– 5) prstovitými, křížovitě uspořádanými laloky skloněnými ke stopce, které nesou 4 skupinky po 1 – 2 (– 3) archegoniích; laloky se postupně vyrovnávají do horizontální roviny a vytvářejí válcovité obaly (involukra), kterými vyrůstají sporofyty. Tkáň receptakula bez dýchacích dutin a pórů. Pseudoperiant chybí.

Sporofyt s masivním, poměrně dlouhým štětem, asi 3 – 6× delším než krátce vejčitá, jednovrstevná tobolka otevírající se po odpadnutí drobného, oválného víčka na vrcholu čtyřmi chlopněmi; stěna tobolky bez ztluštěnin. Z jednoho involukra mohou vyrůstat i 2 (– 3) sporofyty. Výtrusy světle hnědé, drobné, hladké, 14 – 20 µm v průměru; mrštníky tvořené 2 šroubovicemi, až 500 µm dlouhé a 5 – 8 µm široké.

Monotypický rod, jediný druh je adventivně rozšířen i u nás.

 

Lunularia cruciata (L.) Dumort. ex Lindb. – lunatka křížatá

Syn.: Lunularia vulgaris Raddi

 

Popis viz popis rodu.

Ekologie: u nás ve sklenících, na zahradách či v parcích na holé zemi i mezi trávou, výjimečně i ve volné přírodě na různých (i sekundárních – zdivo mostu), spíše bazických substrátech.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Duda, Čas. Slez. Muz., ser. A, 21: 170 – 173, 1972): velmi roztroušeně až vzácně v zahradách a parcích, ojediněle uniká do volné přírody (Prokopské údolí v Praze); u nás pouze zavlečený druh.
Celkové: Severní Amerika (zavlečená), Evropa (původní v mediteránní oblasti až po Anglii a Irsko, ve střední Evropě zavlečená), Kavkaz, Turecko, Írán, severní, střední a jižní Afrika, Andy (od Peru až po Chile a Argentinu, Juan Fernandez – v subsp. thaxteri), Austrálie, Nový Zéland.

Variabilita: nepříliš variabilní druh v přirozených populacích, zavlečené populace představují snad specifickou modifikaci (popsanou jako f. domestica Schiffn.).

Možné záměny: vzhledem k téměř konstantní přítomnosti charakteristicky utvářených dutin s gemami (lemované poloměsíčitým valem) vyloučena. Nápadné jsou rovněž přívěsky ventrálních šupin nepříliš běžného tvaru (ledvinité, polokruhovité až kruhovité).