Leucobryaceae Schimp. – bělomechovité

Polštáře tvořící akrokarpní mechy, bělavě zelené barvy. Žebro téměř vyplňuje vejčitě kopinaté listy, tvořeno 2 – 10 vrstvami hyalocytů a 1 – 3 centrálními vrstvami chlorocytů; hyalocyty s velkými okrouhlými perforacemi na styčných stěnách. Tobolka vejčitá, přímá nebo nachýlená a vyhrblá, exothecium bez průduchů; obústí haplolepidního typu, podobné rodu Dicranum.

Převážně tropická čeleď se 4 rody, v Evropě (v klasickém pojetí) jen rod Leucobryum.

Pozn.: Podle analýz sekvencí chloroplastového genomu se ukazuje, že pokud má být čeleď rozlišována, je do ní nutné zahrnout další molekulárně příbuzné rody jako Campylopus a Dicranodontium, avšak nikoliv rod Paraleucobryum, který navzdory morfologicko-anatomickým znakům vychází jako blízce příbuzný rodu Dicranum. K problematice viz např.:

Hedderson T.A., Murray D.J., Cox C.J. & Nowell T.J. (2004): Phylogenetic relationships of haplolepideous mosses (Dicranidae) inferred from rps4 gene sequences. Systematic Botany 29: 29–41.

La Farge C., Mishler B.D., Wheeler J.A., Wall D.P., Johannes K., Schaffer S. & Shaw A.J. (2000): Phylogenetic relationships within the haplolepideous mosses. Bryologist 103: 257–276.

Leucobryum Hampe – bělomech

Rostliny v kompaktních, bělavě zelených polštářích. Lodyhy řídce vlášenité, bez středního svazku.

Listy šikmo odstálé nebo jednostranné, z vejčité báze kopinaté, v horní části často rourkaté. Čepel velmi úzká, tvořící úzké pásy po obou stranách širokého, plochého žebra, vyplňujícího většinu šířky listu. Žebro tvořeno jednou centrální vrstvou drobných, na průřezu čtyřhranných chlorocytů, obklopenou oboustranně jednou až několika vrstvami hyalocytů.

Dvoudomé, pseudoautoické druhy s trpasličími samčími rostlinami.

Tobolka asymetricky vejčitá, nachýlená, podélně brázditá, na bázi někdy se strumou.

Obústí tvořeno 16 kopinatými, příčně trámčitými, ve spodní části čárkovitými, na špičkách papilnatými a světlejšími zuby.

Převážně tropický rod s odhadem 80 – 150 druhy, v Evropě pouze dva následující.

Klíč k určení druhů:

Leucobryum juniperoideum (Brid.) Müll. Hal. – bělomech skalní (bělomech sivý skalní)

Syn.: Leucobryum minus auct., Leucobryum glaucum var. rupestre auct.

Lodyhy do 6 cm vysoké.

Listy z vejčité báze, která tvoří méně než polovinu délky listu, náhle zúžené do úzce kopinaté, ostré, rourkaté špičky s téměř paralelními okraji, 5 – 7 × 1.0 – 1.6 mm. Žebro na průřezu tvořeno dvěma vrstvami hyalocytů.

Buňky po okraji čepele úzké, prodloužené po celé délce; podél žebra ve spodní části listu obdélníkové a tenkostěnné, jemně tečkované. Povrchové buňky žebra širší (ca. 20 – 35 µm), obdélníkové, tenkostěnné.

Sporofyt velmi vzácný. Štět 8 – 12 (–5) mm dlouhý. Tobolka slabě zahnutá, podélně vrásčitá, na bázi bez strumy nebo s nezřetelnou strumou, 2.0 – 2.6 mm dlouhá.

Výtrusy jemně papilnaté, 18 – 20 µm.

Ekologie: nejčastěji na pískovcových skalách a písčité půdě, často obecně na tenčí vrstvě humusu přes silikátové skály, se stejným výškovým rozpětím jako předchozí druh.

Variabilita: menší než u L. glaucum.

Rozšíření: Česká rep.: rozšíření nedokonale známé; nejvíce dokladů ze severo- a východočeských pískovců, ale i v ostatních částech území se vyskytuje roztroušeně s předchozím druhem.
Celkové: Evropa, Makaronésie, Turecko, Kavkaz, východoafrické ostrovy (Mauritius, Réunion), jižní a východní Asie, Jižní Amerika (Brazílie).

Možné záměny: Leucobryum glaucum – viz poznámku pod tímto druhem.

Poznámka: zatímco Vanderpoorten & al. (Syst. Bot. 28/4 (2003): 651-656) na základě porovnání ITS sekvencí prokazují, že taxony Leucobryum albidum (Brid. ex P. Beauv.) Lindb. (považované od vyjití článku Pilouse (Preslia 34 (1962): 159-175) za severoamerický endemit) a „evropské“ L. juniperoideum jsou totožné, Frahm (Tropical Bryology 26: 45-48, 2005) oba taxony na Azorských ostrovech, kde se vyskytují společně, stále rozlišuje na základě souboru morfologických znaků. Problém vyžaduje důkladnější studium.

Leucobryum glaucum (Hedw.) Ångström – bělomech sivý

Syn.: Dicranum glaucum Hedw.

Lodyhy až 15 cm vysoké.

Listy střechovitě nahloučené, z vejčité báze, která tvoří více než polovinu délky listu, ± postupně zúžené do úzce kopinaté, ostré, rourkaté špičky, 5 – 9 × 1.2 – 2.1 mm. Žebro na průřezu tvořeno 2 – 6 vrstvami hyalocytů.

Buňky po okraji čepele úzké, prodloužené po celé délce; podél žebra ve spodní části listu obdélníkové a tenkostěnné, jemně tečkované. Povrchové buňky žebra širší (ca. 25 – 45 µm), obdélníkové, tenkostěnné.

Sporofyt velmi vzácný. Štět 10 – 18 µm dlouhý. Tobolka zahnutá, podélně vrásčitá, na bázi se strumou, 1.5 – 2.1 mm dlouhá.

Výtrusy jemně papilnaté, 14 – 20 µm.

Ekologie: na kyselé, chudé lesní půdě v obvykle sušších lesích, na humusové vrstvě skal, na holé rašelině i trouchnivějícím dřevě, od nížin na hranici lesního pásma.

Variabilita: poměrně variabilní ve velikosti, drobnější rostliny mají rovněž méně vrstev hyalocytů.

Rozšíření: Česká rep.: široce rozšířený druh po celém území, vyhýbá se pouze bazickým substrátům a neproniká do nejvyšších poloh.
Celkové: Evropa, Makaronésie, Turecko, Kavkaz, Čína, Japonsko, Severní, Střední a Jižní Amerika, Havajské ostrovy.

Možné záměny: Leucobryum juniperoideum – liší se klíčovými znaky, u drobnějších sterilních rostlin L. g. je asi nejlepším znakem poměr délky báze a horní části listu.

Ilustrace na WWW: BFNA.

Poznámky k verzi:

Verze: 1.0 (18.1.2004): Převedení textu, vytvořeného v roce 1999 do html, aktualizace.

Verze: 1.1 (17.3.2004): Přidání odkazu na ilustraci v BFNA.

Verze: 1.2 (16.6.2004): Nomenklatorická změna u druhu Leucobryum juniperoideum.

Verze: 1.3 (1.2.2005): Přeformulována poznámka k pojetí čeledi.

Verze: 1.4 (15.3.2007): Návrat ke jménu Leucobryum juniperoideum na základě práce Frahm 2005.