Haplomitriaceae Dědeček – přímenkovité

Monogenerická čeleď. Popis viz charakteristiku rodu.

Haplomitrium Nees – přímenka

Syn.: Calobryum Nees

Rostliny isofylní nebo subisofylní, drobné nebo středně velké, zeleně zbarvené, chabé, rostoucí roztroušeně mezi jinými druhy mechorostů nebo vzácněji tvořící rozvolněné porosty.

Lodyhy vzpřímené, obvykle 0,5 – 2,5 cm vysoké (maximálně 6 cm), vyrůstající z poléhavého systému rhizomů; rhizoidy nevytvořeny. Větvení interkalární, větve vyrůstají z libovolné řady merofytů.

Listy ve třech řadách, většinou stejného typu (isofylní rostliny) nebo s dorzální řadou poněkud menších listů (subisofylní rostliny), nedělené, na bázi vícevrstevné, příčně vetknuté nebo poněkud podložené.

Buňky poměrně velké, tenkostěnné, bez rohových ztluštěnin.

Antheridia vejčitá, s dlouhou stopkou tvořenou 4 řadami buněk, roztroušená v paždí všech tří řad listů, nikdy netvoří souvislou terminální skupinu (androeceum). Gynaecea většinou terminální, archegonia ve skupinách po 2 – 25. Po oplození se vytváří masivní stonkové perigynium (stonková kalyptra). Periant není vytvořen.

Tobolka válcovitá, až 4× delší než široká, s jednovrstevnou stěnou (pouze apikální část vícevrstevná), pukající ve 2 – 4 chlopně. Buňky stěny tobolky s prsténcovitými ztluštěninami. Štět tvořený velkým množstvím buněk. Mrštníky tvořeny dvěma šroubovicemi, zčásti připevněné ke stěně tobolky na její bázi i vrcholku (vytvářející tak ± zřetelné elaterofory).

Disjunktivně rozšířený rod (Evropa, jihovýchodní Asie, jihovýchodní Austrálie a Nový Zéland, Andy).

V Evropě pouze 1 druh.

Haplomitrium hookeri (Sm.) Nees – přímenka Hookerova

Rostliny chabé, bledě až jasně zelené, vtroušené do koberců dalších druhů mechorostů.

Lodyhy nejvýše 1 cm vysoké, nevětvené, vyrůstající z rozvětveného systému masitých rhizomů.

Listy oddálené, příčně vetknuté, nejčastěji obvejčité, oválné, trojboce oválné až široce jazykovité, na špičce zaoblené nebo tupě zašpičatělé, se zvlněným, často zubatě laločnatým okrajem. Dorzální řada listů neodlišena nebo pouze nepatrně odlišena (poněkud užší listy).

Buňky tenkostěnné, nepravidelně pěti- až šestiboké, bez rohových ztluštěnin, 25 – 50 µm. Siličná tělíska drobná, kulovitá až vejčitá, menší než chloroplasty, v průměru 2,0 – 3,5 µm; v buňce přítomno 15 – 40 siličných tělísek.

Vegetativní rozmnožování chybí.

Dvoudomý druh; jednotlivá pohlaví často v oddělených populacích. Samčí rostlinky poněkud štíhlejší než samičí. Antheridia široce vejčitá, obvykle přes 200 µm velká, dlouze stopkatá, nepravidelně roztroušená po lodyze v paždí nediferencovaných obalných listů. Rovněž samičí obalné listy nediferencované, poněkud méně laločnaté. Stonkové perigynium daleko vyniklé z obalných listů, poměrně dlouhé (dosahující téměř délky lodyh).

Tobolka válcovitá, světle hnědá. Výtrusy hnědé, hustě papilnaté, v průměru 20 – 35 µm. Mrštníky tvořené (1 –) 2 (– 3) volnými šroubovicemi, štíhlé, 8 – 10 µm široké.

Ekologie: vlhká stanoviště, nejčastěji s písčitým či rašelinným podkladem.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Mus., ser. A, 17: 101 – 104, 1968): velmi vzácně v Krkonoších (Labský důl) a Hrubém Jeseníku (Velká Kotlina); v minulosti nalezen třikrát v okolí Luční boudy v Krkonoších, údaje z okolí Teplé u Mariánských Lázní a historické údaje z Hrubého Jeseníku jsou nedoložené.
Celkové: střední a západní Evropa, ojediněle v severovýchodní části severní Ameriky (Maine, New Hampshire), Grónsko.

Variabilita: značná ve tvaru listů, ve velikosti rostlin aj.

Možné záměny: nepravděpodobné, nejvýše snad s juvenilními rostlinami některých druhů rodu Bryum.

 (mají žebro v listech!) nebo klíčícími rostlinami rodu Sphagnum (mají hyalocysty kromě chlorocyt aj.).

Ilustrace: BFNA.