Geocalycaceae H. Klinggr. – vřesovkovité

Monogenerická čeleď. Popis čeledi viz popis rodu.

Geocalyx Nees – vřesovka

Obvykle ve světlezelených až bledě zelených povlacích či kobercích.

Lodyhy poléhavé či plazivé, jen vzácně ventrálně-interkalárně (typ Bazzania) větvené, poměrně hojné jsou však ventrálně-interkalární větve s gametangii. Rhizoidy poměrně hojné, roztroušené na spodní straně lodyhy (evropský druh) nebo poněkud nahloučené poblíž báze spodních listů.

Listy střídavé, velmi šikmo až téměř podélně podloženě vetknuté, ± ploše rozložené, vzájemně se kryjící, v obrysu zaobleně obdélné, asi do 0,15 – 0,35 délky dvoulaločné, laloky i zářez zašpičatělé nebo téměř zašpičatělé. Spodní listy velké, téměř až k bázi dvoudílné, volné (nesrostlé s listy), laloky kopinaté, celokrajné.

Buňky tenkostěnné, s nepříliš mohutnými rohovými ztluštěninami. Kutikula papilnatá.

Vegetativní rozmnožování chybí u evropského druhu.

Jednodomé, autoické druhy. Gametoecia na krátkých, ventrálně-interkalárních větvích. Androecea drobná, klasnatá, samčí obalné listy velmi malé, mělce až hluboce dvoulaločné, na bázi často s 1 zubem, v 4 – 8 párech, nesoucí v paždí 1 antheridium s dvouřadou stopkou. Gynoecea poblíž androeceí na krátkých větvích, vyrůstající v mohutné, válcovité až vakovité, masité, hustě rhizoidy porostlé perigynium, které vrůstá do podkladu a nese na vrcholku několik šupinovitých, pomíjivých samičích obalných listů; Periant zcela chybí.

Štět 2 – 4 cm dlouhý, tvořený mnoha řadami buněk. Tobolka válcovitá, dvouvrstevná. Vnější vrstva s čípkovitými, vnitřní s poloměsíčitými ztluštěninami. Výtrusy papilnatě zrnité, obvykle stejné šířky jako mrštníky.

Čtyři druhy, rozšířené kromě Holarktidy na Novém Zélandu a ostrově Réunion. V Evropě jediný druh.

Geocalyx graveolens (Schrad.) Nees – vřesovka vonná

Většinou v plochých, světle zelených, žlutozelených až jasně zelených porostech či kobercích, vzácněji vtroušeně mezi dalšími druhy mechorostů; habitem podobné druhům rodu Chiloscyphus (Lophocolea), s aromatickou vůní.

Lodyhy poměrně silné, vzácně větvené, poléhavé, vrcholky někdy vystoupavé. Rhizoidy poměrně hojné na spodní straně lodyhy, netvoří svazečky (poněkud hojnější poblíž inzerce spodních listů).

Listy šikmo podloženě vetknuté, téměř ploché a ploše rozložené, vzájemně se kryjící, nesbíhavé nebo pouze nepatrně dorzálně sbíhavé, široce oválné až zaobleně obdélné, asi do 0,2 – 0,35 délky dvoulaločné, laloky stejné či nestejné, zašpičatělé nebo tupě zakončené, zářez téměř pravoúhlý až zaokrouhlený. Spodní listy úzké (šířky lodyhy), často k lodyze přitisklé, hluboce dvoulaločné obvykle až k bázi ve dva úzce kopinaté paralelní laloky.

Buňky tenkostěnné s nevelkými rohovými ztluštěninami, na okrajích listů 15 – 20 µm, ve střední části 20 – 30 × 20 – 25 µm. Kutikula jemně papilnatá. Siličná tělíska po 2 – 10 v buňkách, vejčitá nebo téměř kulovitá, 5 – 8 × 3 – 5 µm, jemně papilnatě drsná.

Gametangia a sporofyt viz popis rodu. Výtrusy 8 – 12 (– 15) µm, mrštníky 8 – 12 µm široké, tvořené dvěma šroubovicemi.

Ekologie: převážně na skalách, zvláště pískovcových, vzácněji na holé zemi i tlejícím dřevě v podhorských a horských oblastech.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 26: 35 – 38, 1977): roztroušeně v oblasti severočeských pískovců, vzácně v pohraničních horách (Novohradské hory, Šumava, Děčínské stěny, Jizerské hory, Krkonoše, Králický Sněžník, Hrubý Jeseník, Beskydy), ojediněle v Brdech, na Kokořínsku, v Českém ráji, v Maštalích u Proseče; uvádí se ještě z okolí Šumperka a Šternberka.
Celkové: v mírné zóně Holarktidy až po Sibiř.

Variabilita: velmi málo variabilní druh.

Možné záměny: od druhů rodu Lophocolea se odlišuje (kromě aromatické vůně) ve sterilním stavu rhizoidy roztroušenými po spodní straně lodyhy a úzkými, hluboce dvoudílnými spodními listy s laloky bez postranních zubů; nápadná je i světle zelená barva, ploše rozložené, nepříliš ostře dvoulaločné listové laloky a absence periantu. Hluboce dvoudílné spodní listy bez postranních zubů, přítomnost ventrálních větví, seskupení rhizoidů poblíž báze spodních listů aj. odlišují tento druh rovněž od některých druhů rodu Mesoptychia.

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (17.1.2005): Vytvoření textu.

Verze 2.0 (10.10.2017): Úprava textu s ohledem na osamostatnění čeledi, doplnění rozšíření druhu.