Endogemmataceae Konstant., Vilnet & A.V.Troitsky – endogemovité

Monotypická čeleď; popis viz charakteristiku rodu.

Poznámka: čeleď oddělená od rodu Solenostoma na základě molekulárních dat (analýza trnL-F cpDNA, cf. Vilnet et al. 2011). Morfologicky odlišuje tuto čeleď přítomnost endogenních gem, nápadné jsou velké tenkostěnné buňky a velká siličná tělíska v počtu 1 – 2 v listových buňkách (u rodu Solenostoma 1 – 2 tělíska přítomna pouze u asijského druhu Solenostoma tetragonum (Lindenb.) R.M. Schust.).

Vilnet, A. A., N. A. Konstantinova & A. V. Troitsky. 2011. Taxonomical rearrangements of Solenostomataceae (Marchantiophyta) with description of a new family Endogemmataceae based on trnL-F cpDNA analysis. Folia Cryptog. Estonica 48: 125–133.

Endogemma Konstant., Vilnet & A.V.Troitsky – endogema

Světlezelené, jasně zelené až žlutozelené rostliny, tvořící souvislé či nesouvislé povlaky hustě nahloučených lodyžek, často společně s dalšími druhy mechorostů .
Lodyhy 0,2 – 0,8 cm dlouhé, poléhavé nebo častěji vystoupavé, ojediněle laterálně-interkalárně nebo terminálně větvené. Rhizoidy poměrně hojné po celé délce lodyhy.
Listy šikmo podloženě vetknuté, od lodyhy nepatrně odstávající nebo přilehlé, hustě vzájemně se kryjící (jen vzácně poněkud oddálené), směrem vzhůru se zvětšující, poněkud vyduté, okrouhlé nebo spíše ledvinité, na okraji poněkud zvlněné a na vrcholku někdy mírně vykrojené.
Buňky tenkostěnné, bez rohových ztluštěnin, na okraji (30 –) 35 – 45 µm, uprostřed listů 35 – 70 × 30 – 50 µm, na bázi až na 60 – 90 × 35 – 50 µm prodloužené. Kutikula hladká. Siličná tělíska po 1 – 2 v buňce (u mladších listů častěji 2, u starších obvykle 1), oválná, vejčitá až nepravidelná, složená z drobných krůpějí, 15 – 25 × 10 – 15 µm.
Nepohlavní rozmnožování je jedinečné v rámci listnatých játrovek. Na koncích lodyžek se vytvářejí kulovité naduřeniny hustě obalené listy. V nich vznikají ze stonkových, vzácně i listových buněk endogenně kulovité, pyramidové až kubické gemy velikosti 8 – 15 µm.
Dvoudomý druh. Samčí rostliny s 3 – 10 téměř příčně vetknutými, vydutými samčími obalnými listy, poněkud menšími než listy sterilních rostlin; v paždí nesou 1 – 2 antheridia. Gynaecea terminální. Samičí obalné listy větší než listy sterilních lodyžek, téměř příčně vetknuté, ledvinité, se zvlněnými okraji. Kopinaté, silně redukované brakteoly ojediněle přítomny. Periant obvejčitý, bečkovitý až téměř válcovitý, vyniklý z obalných listů, v horní části s ostrými 4 – 5 hranami, k trubkovitému vroubkovanému ústí náhle zúžený. Buňky periantu podobné listovým buňkám. Perigynium chybí nebo pouze naznačené (1 obalný list nepatrně srostlý s periantem).
Tobolka kulovitá. Výtrusy 11 – 15 µm, mrštníky 5 – 8 µm široké.

Endogemma caespiticia (Lindenb.) Konstant., Vilnet et A.V.Troitsky – endogema trsnatá (trsenka trsnatá)

Syn.: Jungermannia caespiticia Lindenb., Aplozia caespiticia (Lindenb.) Dumort., Solenostoma caespiticium (Lindenb.) Steph., Haplozia caespiticia (Lindenb.) Müll. Frib.

Popis viz charakteristiku rodu. 

Ekologie:většinou na kyselé, písčité, vzácněji jílovitě-písčité či rašelinné půdě, dříve zaznamenáván spíše v nižších polohách, v současnosti v montánním a supramontánním stupni, typicky na holé minerální zemi na okrajích lesních cest a průseků bez konkurence ostatních rostlin (včetně mechorostů).

Rozšíření:Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 19: 161 – 163, 1970): ojediněle na roztroušených lokalitách na řadě míst republiky, hojnější byl v oblasti Cvikova v severních Čechách (? přehlížený druh). V posledních letech sbírán na řadě výše položených míst na Šumavě, v  Krkonoších a v Hrubém Jeseníku; je předpoklad, že počet těchto lokalit bude přibývat.
Celkové: ojediněle v Severní Americe (Aljaška, New York, ? Illinois), vzácně rovněž v západní a střední Evropě až po Ukrajinu, Pobaltské republiky a St. Peterburg v Rusku.

Variabilita: nepříliš variabilní druh.

Možné záměny:vzhledem k nápadnému jedinečnému způsobu tvorby gem, poměrně velkým tenkostěnným buňkám s 1 (–2) velkými siličnými tělísky obtížně zaměnitelný druh. Solenostoma gracillimum má mnohem menší buňky s drobnými siličnými tělísky (někdy i bez siličných tělísek), netvoří gemy aj.

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (11.10.2017): Přenesení popisu druhu do nově vytvořené čeledi.