Blasiaceae H. Klinggr. – jamuškovité

Stélky lupenité, na okrajích mělce laločnaté (Blasia) nebo nedělené (Cavicularia), dichotomicky větvené, s více či méně zřetelným středním žebrem rovnoměrně přecházejícím do křídel, většinou bez sekundární pigmentace. Na spodní straně stélky roztroušená, téměř kulovitá domatia (naduřeniny) s koloniemi symbiotické sinice Nostoc, obvykle hojnější poblíž báze laloků (Blasia) nebo podél středního žebra (Cavicularia). Asi polovina buněk s 1 – 2 drobnými siličnými tělísky (Cavicularia), u rodu Blasia siličná tělíska chybějí. Rhizoidy hladké, bezbarvé, vyrůstající z ventrální části středního žebra. Ventrální šupiny ploché, jednovrstevné, nepravidelně zubaté, obvykle ve dvou řadách.

Gemy vícebuněčné. U rodu Blasia přítomny dva typy gem: oválné gemy se tvoří v lahvicovitých receptakulech na dorsální straně stélky poblíž vrcholové části a uvolňují se dlouhým hrdlem receptakul; hvězdovité gemy se tvoří přímo na povrchu stélek. U rodu Cavicularia jsou gemy terčovité a tvoří se v dutinách na dorzální straně stélky poblíž vrcholové části.

Dvoudomé druhy. Antheridia krátce stopkatá, ponořená ve střední části stélky v receptakulech s dlouhým ústím (Blasia) nebo situovaná podél žebra poblíž vrcholu stélky, obalená válcovitým involukrem (Cavicularia).

Gynaecea obalená involukrem, bez pseudoperiantu, kalyptra tenká. Sporofyty v kónickém involukru se staženým vrcholem obvykle v prodloužení středního žebra. Štět tvořen velkým počtem buněk. Tobolka je oválná, s límečkem na bázi (u rodu Blasia), puká čtyřmi chlopněmi. Stěna tobolky dvouvrstevná (Cavicularia) nebo 3 – 4-vrstevná (Blasia). Vnější vrstva je tvořena krátce oválnými buňkami s uzlovitými ztluštěninami (u rodu Cavicularia ztluštěniny hojnější na podélných stěnách), vnitřní stěna s buňkami bez ztluštěnin. Výtrusy se stěnou jemně papilnatou nebo s červíčkovitými ztluštěninami, u rodu Cavicularia vícebuněčné. Mrštníky tenké, elaterofory terminálně umístěné na chlopních tobolky.

Pouze 2 monotypické rody (rod Cavicularia roste v Japonsku).

Blasia L. – jamuška

Stélka kadeřavě zvlněná, vidličnatě větvená, často hvězdovitě rozložená, světle nebo žlutě zelená, na okrajích s listovými laloky, 3 – 5 mm široká, 1 – 3 (– 4) cm dlouhá, se silným středním žebrem (10 – 15 vrstev buněk) přecházející v jednovrstevná křídla, která jsou dělená ve vlnité, listům podobné laloky. Na spodní straně žebra po obou stranách štítkovité, vejčité až trojboké, hluboce dřípeně zoubkaté spodní listy; blízko nich malé černé hrboly s koloniemi sinice rodu Nostoc.

Rozmnožovací tělíska kulovitá až oválná, vícebuněčná, (60 –) 90 – 100 (– 120) µm, žlutozelená, umístěná v lahvicovitých, krkatých útvarech na povrchu stélky; kromě toho se na stélce tvoří drobné hvězdicovité šupinky, které snadno odpadávají a slouží rovněž k rozmnožování.

Dvoudomý (vzácně plodný) druh. Samčí rostliny užší a menší. Antheridia kulovitá, krátce stopkatá, ponořená uprostřed stélky. Perichaetium kapsovité, kalyptra z jedné vrstvy buněk.

Štět na průřezu složený ze stejných buněk. Tobolka hnědozelená nebo až červenohnědá, vejčitá, v době zralosti se rozpadá; stěna tobolky 3 – 4-vrstevná, bez ztluštěnin, jen vnější vrstva s velkými buňkami s rohovými ztluštěninami. Elaterofory zakrnělé.

Výtrusy 35 – 55 µm, žlutozelené, jemně papilnaté. Mrštníky 8 – 15 µm široké a 120 – 250 µm dlouhé s 2 – 4 jasně žlutými spirálami.

Blasia pusilla L. – jamuška drobná

Popis viz popis rodu.

Ekologie: roste na holé, zvláště jílovité či písčité půdě v oblastech se silikátovým podkladem, převážně na svazích lesních cest, v příkopech, řidčeji na březích potoků aj. V zimních měsících stélka odumírá a na jaře (březen – duben) ze zbytků stélky nebo z rozmnožovacích tělísek raší nové rostliny.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 33: 133 – 152, 1984): především v pahorkatinách a nižších horách, v nížinách zřídka, po celém území roztroušeně.
Celkové: boreální druh rozšířený na celé severní polokouli.

Variabilita: malá.

Možné záměny: snadno i makroskopicky poznatelný druh (po obou stranách stélky tmavé tečky – kolonie sinice rodu Nostoc; lahvicovité útvary s rozmnožovacími tělísky).