Aulacomniaceae Schimp. – klamonožkovité

Monotypická čeleď. Popis viz charakteristiku rodu.

Aulacomnium Schwägr. – klamonožka

Rostliny vytrvalé, vzpřímené nebo částečně poléhavé, trsnaté.

Lodyhy nevětvené, nepravidelně větvené nebo s 1-3 větvemi pod perigonii, pokryté hladkým hnědým až rezavým rhizoidálním vlášením. Lodyha se středním svazkem. Často tvoří rozmnožovací tělíska na vrcholu pseudopodia (neolistěný konec lodyh).

Listy ostře zašpičatělé až tupé, kopinaté, vejčitě kopinaté nebo vejčité, s okrajem částečně ohrnutým, zubatým, zoubkovaným až hladkým.

Žebro jednoduché, dobře vyvinuté, končí pod špičkou. Na průřezu jedna řada vůdčích buněk, skupina dorzálních a ventrálních stereid a zvětšených okrajových buněk.

Buňky kulaté, oválně šestiboké až hvězdicovité, tlustostěnné, s jednou vysokou papilou na obou stranách listu, na okrajích listu poněkud prodloužené, bez papil, na bázi listu jednovrstevné nerozlišené nebo vícevrstevné, nafouklé a pigmentované.

Jednodomé nebo dvoudomé, vnitřní perigoniální listy zvětšené, dlouze zašpičatělé, s obdélníkovitými buňkami, u dvoudomých druhů perigonia vrcholová, diskovitá nebo poupátkovitá.

Štět dlouhý, tobolka vzpřímená až horizontální, rýhovaná, ve stáří vrásčitá. Prstenec odpadavý. Víčko kuželovité nebo krátce zobanité. Čepička kápovitá, prchavá.

Peristom dvojitý, 16 zubů, zuby exostomu jemně papilnaté, s četnými lamelami, endostom s vysokou bazální blánou, cilie vyvinuty. Spory téměř hladké.

Rod je celosvětově rozšířen, v Evropě navíc vysokohorské A. turgidum.

Klíč k určení druhů

Aulacomnium androgynum (Hedw.) Schwägr. – klamonožka hlávkovitá

Rostliny drobné, hustě polštářovité, do 5 cm vysoké. Lodyhy vzpřímené, s nevýrazným centrálním svazkem, stereidy nevyvinuty, buňky epidermis mírně zvětšené. Lodyhy velmi často zakončené bezlistým pseudopodiem, na jehož vrcholu se uvolňují oválné mnohobuněčné gemy, 50-80 µm dlouhé. Listy za vlhka odstálé, za sucha slabě zkroucené, úzce sbíhavé, kopinaté až vejčitě kopinaté. Žebro dobře vyvinuté, nepapilnaté, končí 2-4 buňky pod špičkou. Okraj listu částečně ohrnutý, ve špičce nepravidelně zubatý, po celém okraji pak jemně zoubkovaný. Buňky izodiametrické, 11-12 µm široké, se silně ztlustlou buněčnou stěnou, s jednou centrální papilou, papila okrajových buněk vybíhá a tvoří zoubkování, bazální buňky hladké, poněkud prodloužené, barevně neodlišené, nenafouklé.

Dvoudomý. Perigonia poupátkovitá, perigoniální listy vejčitě kopinaté, dlouze úzce zašpičatělé, s protáhlými hladkými buňkami. Tobolka cylindrická, téměř symetrická, vzpřímená, později nakloněná. Spory světlé, 8-11 µm velké, hladké.

Ekologie: Na obnažené humusem bohaté zemi, bazích listnáčů, tlejícím dřevě nebo skalách, převážně ve vlhkém a stinném prostředí.

Rozšíření: Česká rep.: roztroušeně, místy hojně, převážně v nižších polohách.
Celkové: Evropa, Makaronésie, sev. Afrika, jihozáp., stř. a vých. Asie, Sev. Amerika, jih Již. Ameriky.

Variabilita:

Možné záměny: Tetraphis pellucida – podobný habitem, pokud vrcholové lístky pseudopodia nejsou plně vyvinuty a jsou zakryty uvolňujícími se gemami (má hladké buňky, peristom ze 4 zubů).

Aulacomnium palustre (Hedw.) Schwägr. – klamonožka bahenní

Rostliny statné, v rozvolněných trsech, vzpřímené nebo poléhavé, nepravidelně větvené nebo s větvemi pod gametangii, až 12 cm vysoké. Lodyhy hustě kryté hnědým až rezavým rhizoidálním vlášením, na řezu s výrazným centrálním svazkem, 2-4 řadami stereid a řadou mírně zvětšených buněk epidermis. Pseudopodia méně častá, vrcholové gemy až 400 µm dlouhé. V paždí lístků se tvoří odpadavé flagely s diferencovanými listovými primordii. Listy za vlhka vzpřímeně odstálé až střechovité, za sucha vzpřímené až zkroucené, až 4 mm dlouhé, trojúhelníkovité nebo dlouze kopinaté, ve špičce mohou být zatupělé. Žebro dobře vyvinuté, končí ve špičce. Okraj listu částečně zahnutý až oboustranně podvinutý, v dolní části listu celokrajný, výše vyčnívající papilou jen slabě zoubkovaný. Buňky izodiametrické až nepravidelné mnohoúhelníkovité, tlustostěnné, zhruba 16-18 µm velké, s jednou centrální papilou po obou stranách listu, na okrajích prodloužené, hladké. Bazální buňky dvou- až třívrstevné, obdélníkovité, nafouklé, s hnědou zesílenou buněčnou stěnou.

Dvoudomý. Perigonia diskovitá, perigoniální listy zvětšené, z širší báze kopinaté, s buňkami izodiametrickými, papilnatými. Tobolka nachýlená, slabě vyklenutá. Spory hladké, světlé, 10-14 µm.

Ekologie: na zemi ve vlhku, nejčastěji v rašeliništích a mokrých loukách, ale i ve vlhkých lesních světlinách, na vlhčích okrajích lesních cest.

Rozšíření: Česká rep.: běžný na vhodných místech od nížin do hor.
Celkové: sev., záp., stř. a vých. Evropa, Španělsko, Makaronésie, sev. a jihových. Afrika, sev., záp., vých. a stř. Asie, Sev. Amerika, Grónsko, Mexiko, jih Již. Ameriky, Austrálie, Nový Zéland, Tasmánie.

Variabilita: na vlhko a stín reaguje rozvolněnými trsy, protáhlými lodyhami s častějšími pseudopodii, na sušších otevřených stanovištích jsou trsy hustší, lodyhy kratší a střechovitě olistěné, listy kratší a širší. Variabilní velikost rostlin.

Možné záměny: Philonotis fontana – list řáskatý, kopinatý, z široké báze náhle zúžený, obdélníkovité buňky s papilou mimo centrální pozici.