Anthocerotaceae Dumort. – hlevíkovité

Středně veliké až drobné, pozemní, většinou jednoleté druhy, převážně s růžicovitou stélkou, Stélka vícevrstevná, žebro chybí. Buňky většinou s jediným chloroplastem.

Antheridia v komůrkách poměrně početná (až 45). Involukrum nepříliš mohutné, obaluje pouze bázi sporofytu. Sporofyty bez štětu, s průduchy, stěna tobolky 4 – 5-vrstevná, kolumela vytvořena. Výtrusy bez chloroplastů; pouze tenkostěnné pseudoelatery přítomny.

Čeleď se dvěma rody, rod Folioceros se v Evropě nevyskytuje.

Anthoceros L. – hlevík

Stélka v obrysu skoro okrouhlá, nepravidelně růžicovitá, 1 – 3 cm v průměru, živě zeleně zbarvená, přitisklá k podkladu, ale s drobnými, často kadeřavými, vystoupavými laloky. Na průřezu je stélka vícevrstevná, bez žebra, tvořená stejnými buňkami vždy s jedním chloroplastem (u našich druhů) a pyrenoidem, pletivo stélky s velkými dutinami, které jsou většinou vyplněny slizem. Spodní strana s rhizoidy, nefunkčními průduchy a častými koloniemi sinice rodu Nostoc.

Většinou jednodomé druhy. Antheridia ve větším počtu, obvykle po 10 – 15; tělo antheridií je složeno ze 4-buněčných vrstev.

Sporofyt vyrůstá z vejčitého či válcovitého involukra, vzpřímené tobolky 1 – 8 (– 14) cm dlouhé, válcovité, s neukončeným růstem. Stěna tobolky zpočátku zelená, v době zralosti tmavě hnědá až hnědočerná, 4 – 7-vrstevná; vnější vrstva se silně prodlouženými buňkami a dobře vyvinutými průduchy. Sporofyt puká dvěma chlopněmi, kolumela vyvinuta. Zralé výtrusy černohnědé až černé, dlouho spojené v tetrády; vnitřní strana výtrusů u našich druhů se síťovitou strukturou. Pseudoelatery variabilní, většinou přímé nebo úhlovitě zahnuté, stěny buněk nejsou spirálně ztlustlé.

Druhy tohoto rodu jsou zpravidla jednoleté a v Evropě zrají na podzim.

Téměř celosvětově rozšířený rod s více než 60 druhy; v Evropě 4, v České republice pouze 2 druhy.

Klíč k určení druhů:

Anthoceros agrestis Paton – hlevík polní

Syn.: Anthoceros punctatus auct., Anthoceros punctatus subsp. agrestis (Paton) Damsh., Aspiromitus punctatus subsp. agrestis (Paton) R. M. Schust.

Stélka v obrysu okrouhlá, růžicovitá, s četnými vystoupavými výrůstky, do 2 cm v průměru, jasně světle až šedě zelená, za sucha až černavá, na okrajích zřasená, kadeřavá, nepravidelně dělená na množství drobných, úzkých segmentů, uprostřed 6 – 12 buněk tlustá, na okraji pouze na 2 – 3 buňky ztenčená. Ventrální strana s průduchy, někdy průduchy i na dorsální straně.

Jednodomý druh. Antheridia po 4 – 12 v dutinách, zralé tělo 55 – 85 µm dlouhé a 45 – 55 µm široké, stopka 20 – 48 × 8 – 20 µm. Involukrum 0,5 – 1 mm široké a 0,7 – 3 mm dlouhé.

Tobolka 1 – 3 cm dlouhá a 0,25 – 0,5 mm široká, buňky tobolky tlustostěnné, téměř čárkovité, 70 – 140 × 10 – 15 µm. Výtrusy okrouhlé, 38 – 62 µm v průměru, vnější strana s vidličnatými ostny. Pseudoelatery šedé, 2 – 3-článkovité, tvořené prodlouženými buňkami, často s postranním výrůstkem, někdy s částečnými ztluštěninami stěn.

Ekologie: roste především na vlhkých strništích nebo brambořištích, někdy také v příkopech, na svazích u cest, na úhorech, řidčeji na vlhkých loukách nebo pasekách, především v podhůří až nižších horách na mírně kyselé půdě.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Duda, Čas. Slez. Muz., ser. A, 21: 164 – 168, 1972): v podhorských oblastech a nižších horách porůznu po celém území; v nížinách vzácně, ve vyšších horách chybí.
Celkové: Evropa (včetně celého evropského Ruska) vyjma severních oblastí, Madeira, Kanárské ostrovy, severní Afrika, Severní Amerika, Indie, Srí Lanka, Japonsko; uváděn i z Jávy, ostrova St. Paul v Indickém oceáně a z Argentiny.

Variabilita: dosti variabilní druh, hlavně ve tvaru laloků, kadeřavosti stélky a velikosti antheridií.

Možné záměny: od příbuzného druhu A. neesii se liší především vidličnatými ostny na okrajích výtrusů.

Anthoceros neesii Prosk. – hlevík Neesův

Stélka velmi malá, jen několik mm široká, ale tlustá, svrchní strana vyklenutá.

Jednodomý druh. Zralé tělo antheridia 60 µm dlouhé.

Zralá tobolka 3 – 7 mm dlouhá a 0,3 – 0,4 mm široká. Vnější strana výtrusů s jednoduchými ostny, vnitřní strana s bradavičnatými až ostnitými výrůstky, výtrusy 45 – 54 µm v průměru. Pseudoelatery více členité s krátkými buňkami.

Druh se habitem nepříliš liší od předešlého druhu.

Ekologie: podmínky výskytu nejsou dosud vzhledem k vzácnosti tohoto druhu dobře známy, ale většinou se vyskytuje ve společnosti Notothylas orbicularis, vzácněji i A. agrestis. Roste především na polích, strništích a úhorech; primární stanoviště neznáma.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Duda, Čas. Slez. Muz., ser. A, 21: 168 – 169, 1972): vzácný druh, sbíraný u nás recentně v okolí Semil (Peřímov) a Náchoda (Nový Hrádek), na Bruntálsku (Huzová, Nové Pole, Rýmařov), na Šumpersku ( Nový Malín, Krásné, Velké Losiny; cf. Bryonora 46: 38-46, 2010), historicky na dalších dvou lokalitách (Dolní Lipová a Lázně Jeseník) naposledy v r. 1919.
Celkové: střední Evropa (Česká rep., Polsko, Německo, Rakousko).

Variabilita: vzhledem k vzácnosti výskytu nepatrně variabilní.

Možné záměny: s předešlým druhem – viz tento druh a klíčové znaky.

Poznámka: Druh Anthoceros punctatus L. u nás s největší pravděpodobností neroste; byl mylně uváděn (Kavina 1915) z okolí Prahy. Tento druh je pravděpodobně dvouletý až vytrvalý (A. agrestis je jednoletý) a má antheridia po 12 – 22 v dutinách; svým rozšířením je vázán na atlantskou a mediteránní oblast.

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (4.1.2005): Vytvoření textu.

Verze 1.1 (6.5.2011): Aktualizace rozšíření druhu A. neesii .

Verze 2.0 (3.10.2017): Aktualizace textu.